První elektrifikovaná dráha měla vést až k břehům Vltavy

Jak vlastně Bechyňka vznikla? Za počátek snah města Bechyně o železniční spojení se zbytkem země se uvádí návrh knížete Paara a jeho konsorcia na vypracování projektu dráhy z Vodňan přes Vltavotýn, Bechyni, Tábor, Mladou Vožici a Kutnou Horu do Labské Týnice. Projekt a provedenou revizi trasy schválilo c. k. ministerstvo obchodu v prosinci 1891 s tím, že jednání o koncesi začne hned, jak bude zajištěn potřebný kapitál. A ten nebyl zrovna malý, přes 9,4 milionu zlatých. Takže tudy cesta nevedla, tolik peněz se nepodařilo dát dohromady. 

Odvážná sázka na elektřinu

Teprve roku 1894 ustavené družstvo pro místní dráhu Tábor – Bechyně, stimulované zemským lokálkovým zákonem, začalo prosazovat stejnojmenný lokální projekt. Ten byl v roce 1903, coby první elektrifikovaná dráha Čech, doveden k úspěšnému konci. Podobně jako lokálka z Číčenic (dříve Vodňan) do Týna. V prosinci roku 1908 ale navrhla kancelář Köhler a Raynal projekt 11,257 km dlouhé spojnice Týna a Bechyně. Vsadila na již pět let se osvědčující elektrickou trakci. Počítalo se s osmi páry vlaků, na něž by postačil jediný elektrický vůz, v pořadí čtvrtý, tehdy právě vystavený na Světové výstavě v Miláně. Dalšími položkami ve vozidlovém parku měly být jeden osobní vůz, tři vozy nákladní zavřené řady Gg a tři otevřené řady Je plus velocipedová traťmistrovská drezína. 

V projektu se počítalo s dalšími 11 kilometry tratě

K trasování lokálky nám více napoví náčrt výškového profilu. Od starého bechyňského nádraží měla kolej vést maximálně dvacetipromilovými spády do zastávek Hodonice (km 1,920) a Nuzice (km 3,054). Vlak by dále pokračoval něco přes tři kilometry do vrcholové stanice Koloděje (v km 6,4417 a nadmořské výšce 421,996 metru). Stanice měla mít jednu vedlejší kolej o délce 200 metrů. Dále koleje na plánu klesaly k Vltavě, v nejstrmějším úseku dokonce sklonem až 27 milimetrů na metr. V km 9,8637 měla vzniknout zastávka s nákladištěm Týn ležící na pravém břehu řeky, v nejnižším bodě dráhy 372,410 m železnice překračovala po mostě řeku a v km 11,257 se napojila do stávající čtyřkolejné stanice Týn nad Vltavou.

Na konečné stanici v Týně se v projektu počítalo s výstavbou vlečky k vltavskému překladišti. Jedinou větší pozemní stavbou měla být výpravní budova typu LVI v Kolodějích. Při navrhovaném denním počtu 8 párů vlaků (o víkendu 10) bylo vypočítán výkon 33 494 vlakokilometrů, přepravní výkon 811 082 bruttotunokilometrů. Myšlenka i projekt, podobně jako jiné z té doby, skončily nakonec v regálech archivů, a tak si dnes jen můžeme představovat, jaké by to bylo svézt se vlakem mezi Lužnicí a Vltavou. Pro cestující však může být potěšující, že od roku 1928 (tedy po dvaceti pěti letech provozu) vede dráha přes tzv. Duhový most až přímo do Bechyně.