Prezidenti využívají vlaků už celé století

Tomáš Garrigue Masaryk

Jistě nejslavnějším okamžikem, v němž sehrál hlavní roli vlak, byl příjezd československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka z exilu zpět do vlasti. V pátek  20. prosince 1918 dorazil krátce po 13. hodině na nádraží jihočeského Horního Dvořiště v sedmnáctivozové soupravě. Za zvuků hymny tu prezidenta osvoboditele vítali i vládní představitelé. Hlavní uvítací řeč přednesl ministr železnic Isidor Zahradník. Poté vlak pokračoval do Českých Budějovic. Po oficialitách a velkolepém uvítání ve městě se odebral na nádraží a přespal v salonním voze. Druhý den ráno pokračoval přes Tábor a Benešov do Prahy.

Neznámou není ani cesta z konce května 1921 z Prahy až do Neapole. Odtud Masaryk odjel na ozdravný pobyt na Capri. Z Itálie se vrátil až o tři měsíce později.  Již 16. září téhož roku vyrazil TGM z Lán na týdenní cestu napříč Československou republikou.  Součástí zvláštního vlaku byl Masarykův oblíbený salonní vůz č. 10 Buštěhradské dráhy. Zastávkou byla i stanice Praha Bruska (dnes Dejvice), kde nastoupila další část prezidentova doprovodu. Poté navštívil Brno či Olomouc a přes Přerov a Břeclav zamířil do Bratislavy. Odtud v dalších dnech vyrazil přes Trenčín a Žilinu do Martina, Liptovského Mikuláše, Košic a Užhorodu. V pátek 22. září po návratu do Košic se zvláštní vlak i s prezidentem vydal zpět do Lán. 

Často prezident jezdíval i na rekreaci do slovenských Topolčianek a dalších koutů milované vlasti. Vlak doprovázel zesnulého Masaryka i na jeho poslední cestě, z Prahy do Lán. 

 Edvard Beneš

Stejně jako Masaryk v roce 1918 vracel se z exilu i Edvard Beneš na jaře 1945. Návrat zahájil  11. března 1945 odletem  z Velké Británie do SSSR.

Z Moskvy se prezident s dalšími členy exilové reprezentace vydali 31. března 1945 vlakem poskytnutým sovětskou vládou. Na již osvobozené československé území vstoupili na východě Slovenska. První zastávkou byly Medzilaborce, jízda vlaku pak musela být ukončena v Humenném, neboť poškození trati neumožnilo další pokračování do Košic, kde byla 4. dubna ustanovena Košická vláda. Prezident i vláda zůstali v městě déle než měsíc.  Další cesta na západ následovala až 8. května. Tehdy Beneš vyjel autem přes Poprad do Banské Bystrice, Bratislavy a Brna. Na rozdíl od něj vláda odlétla z Bratislavy do Prahy už 10. května. Jedním z úkolů byla příprava příjezdu prezidenta republiky do Prahy. Zvláštní vlak č. 11554, kterým se prezident vracel, musel být kvůli těžce poškozené trati vypraven až 16. května z Blanska. Souprava byla tažena lokomotivou 387.032 z výtopny Praha – Masarykovo nádraží, jejíž posádku tvořili strojvedoucí František Laube a topiči Brada a Kubín. V souladu s platnými předpisy pro jízdu představitelů státu jízdu dozoroval přednosta výtopny Ing. Pithart. Na cestě do metropole zastavil v Letovicích, České Třebové, Chocni, Pardubicích a Kolíně. Na pražské Wilsonovo nádraží vlak i s Masarykovým salonním vozem a prezidentem Benešem na palubě dospěl dvě hodiny po poledni.

Jen pro zajímavost: lokomotiva byla ověnčená československým a sovětským praporem a obrazy sovětského vůdce Josifa V. Stalina a Beneše.

Vlakem Beneš hojně cestoval i před válkou. Například v červnu 1936 navštívil Rumunsko, aby se setkal s králem Carolem II.

O zhruba půl roku později zavítal do Bělehradu, přičemž si nenechal ujít návštěvu prince-regenta Pavla.

I prezident Beneš rád jezdil do letního sídla v Topolčiankách. Novináři jej například zachytili 9. října 1947 na nádraží v Táboře. Slovensko měl vůbec v oblibě. V srpnu 1945 uspořádal cestu napříč touto částí republiky. Vždy využíval služeb Masarykova salonního vozu Aza 80.

Emil Hácha

V období druhé republiky, tedy po odchodu prezidenta Beneše do exilu, byl zvolen prezidentem Česko-Slovenské republiky Emil Hácha. I on jezdil salonním vozem po T. G. Masarykovi. Na Vánoce 1938 podnikl Hácha návštěvu Slovenska. A 2. 1. 1939, ve vlaku se tu setkal se slovenským ministrem dopravy a veřejných prací Ferdinandem Ďurčanským a předsedou slovenské vlády Jozefem Tisem. Ten den pozdravil i příslušníky Hlinkových gard. Těsně před nacistickou okupací se Hácha vypravil vlakem i do Berlína. Lidové noviny z 15. března 1939 na titulní stránce o odjezdu informovaly takto: „President republiky dr. Emil Hácha odcestoval o 16. hodině z Masarykova nádraží v Praze zvláštním vlakem do Berlína k návštěvě říšského kancléře Adolfa Hitlera. Presidenta republiky doprovází na jeho cestě ministr zahraničních věcí dr. František Chvalkovský. Na nádraží přišli se s presidentem republiky a ministrem zahraničních věcí rozloučit předseda vlády Rudolf Beran, ministr dopravy generál Eliáš, provázen vedoucími úředníky ministerstva dopravy…“

Hácha se domníval, že s Hitlerem bude jednat o situaci na Slovensku, nikoliv o okupaci. Hitler však při jednání připomněl údajné zločiny Čechů na německé menšině a hlavně fakt, že okupační jednotky vstoupí na jeho rozkaz na české území již za pár hodin. Hácha se prý snažil o diskuzi a další ústupky, Hitlerovu  a Göringovu nátlaku však nakonec podlehl s tím, že „klade osud českého národa  a země do rukou vůdce německé Říše“.

Klement Gottwald

Slovensko bylo vždy oblíbeným cílem vyjížděk i prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Poprvé se na východ vydal již v polovině července 1948. Následoval i výjezd v srpnu 1949, který uskutečnil s předsedou vlády Antonínem Zápotockým a ministrem školství, věd a umění Zdeňkem Nejedlým.

S sebou vzal i spolupracovníka, generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, kterého nechal později popravit při zinscenovaných politických procesech. Obvyklým doprovodem mu byla žena Marta.

Antonín Zápotocký

Masarykův salonní vůz byl k dispozici i prezidentu Antonínu Zápotockému. Ten jej například využil při cestě na oslavy desátého výročí Slovenského národního povstání do Bratislavy v roce 1955 anebo při cestě z Moskvy 2. února 1957. Mimochodem, přivítání po cestě ze Sovětského svazu bylo na pražském hlavním nádraží bouřlivé. Delegaci, ve které byli prezident Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný, vítal chargé d´affaires SSSR K. I. Alexandrov, členové ostatních diplomatických sborů i zástupci města a vládnoucí strany. Po cestě vlak ještě zastavil v Brestu a Varšavě.

Antonín Novotný

Nepříliš inteligentní prezident Antonín Novotný podle dobových zdrojů vlakem příliš necestoval. I ke „slavné“ návštěvě Slovenska na konci srpna 1967 využil letadlo, resp. automobil. A čím byla návštěva z historického hlediska zajímavá? Novotný byl proslulý svým nevalným vztahem ke Slovákům. Při návštěvě martinské Matice, považované za vrcholnou instituci národní historie, ho naštvaly požadavky správců na uvolnění styků se slovenskými spoluobčany v zahraničí. Pre­zident se při debatě naštval, odešel a odmítl přijmout i připravené dary. Přijmout dary tehdy zakázal i manželce.

Ludvík Svoboda

Zřejmě nejzajímavější cestu vlakem si prezident Ludvík Svoboda zapsal 29. října 1968, den po 50. výročí založení samostatného Československa. Dobový tisk připomněl, že ten den odjeli z pražského hlavního nádraží nejvyšší čs. představitelé na oslavy vzniku republiky a k podepsání ústavního zákona o čs. federaci. Zvláštním vlakem s řazeným a tehdy moderním salonním vozem, postaveným na míru státních představitelů ve vagonce ve východoněmeckém Bautzenu, odcestovali do Bratislavy prezident Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský a předseda vlády Oldřich Černík. Bratislava tuto významnou návštěvu očekávala s netrpělivostí. Už půl hodiny před příjezdem speciálu bylo náměstí před nádražím zcela zaplněno. Ve 13.45 zastavil vlak u prvního peronu. Na nástupišti delegaci vítali Gustáv Husák a další členové ÚV KSS.

Poté se všichni odebrali do nádražního salonku. Když jej opustili, dav se k nim seběhl a bouřlivě je vítal. To se nelíbilo hlídkujícím policistům a vojákům a delegaci odvedli zpět do salonku. Až po 10 minutách a téměř legendárním vlídném přijetí Ludvíka Svobody malým děvčátkem se delegace protlačila ven k vozům a pokračovala v dalším programu.

Gustáv Husák

Když v roce 1975 abdikoval na funkci československého prezidenta válečný hrdina Ludvík Svoboda, stal se Gustáv Husák i československým prezidentem a v této funkci setrval až do roku 1989. O cestování vlakem toho v dostupných archivech mnoho není. Využíval především leteckou dopravu, nejčastějšími destinacemi se staly satelity Sovětského svazu anebo Moskva, nicméně se nám podařilo zjistit, že v únoru 1980 při návštěvě Severní Koreje cestoval po zemi vlakem. Z návštěvy vznikla fotografie Gustáva Husáka s někdejším vůdcem KLDR Kim Ir-senem na nádraží. Pochopitelně ale nešlo o československý prezidentský vlak.

Václav Havel, Václav Klaus,  Miloš Zeman

Již čeští prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman ke svým cestám nevyužívali služeb salonních vozů, ale automobilů značek Renault, BMW, Mercedes-Benz, Audi a Škoda a do zahraničních destinací létali letadly armádní letky. Neznamená to však, že by při různých společenských příležitostech do Masarykova vozu neusedli a nesvezli se. Například Václav Havel jel 6. července 1993 v Masarykově salonním vozu spolu s ministrem dopravy Janem Stráským do Posázaví. Několikrát služeb útulného a navýsost elegantního vozu Aza 80 využil při zvláštních jízdách i Václav Klaus s chotí Livií. Miloš Zeman v létě roku 2018 cestoval spolu se svým slovenským protějškem Andrejem Kiskou salonním vozem z Hodonína do slovenských Topolčianek.