Před stoletím a půl propojila Česká západní dráha Prahu s Plzní

Před 150 lety byla dokončena Česká západní dráha, první železnice spojující Bavorsko a západní Čechy s naším hlavním městem. Vyjma regionálního dne železnice a vydání jedné povedené knihy přešlo toto významné (a dokonce pěkně kulaté) výročí prakticky bez povšimnutí. Co by asi na patnáct křížků této hlavní tratě řekl někdejší ředitel Divize obchodně provozní Jaroslav Kocourek, milovník lokomotiv a fotograf, který si oblíbil ve­dle jiných míst nejvíc okolí Zbiroha a vrcholové stanice Kařízek? Škoda že se nemohl dožít toho, že je právě dokončována koridorová stavba Beroun – Rokycany zahájená roku 2008, tedy dva roky po jeho náhlém úmrtí. Snad by pochopil, proč nádraží ve Zbirohu muselo být v rámci napřímení trasy opuštěno a nahrazeno novou zastávkou Kařez. Určitě by ho ovšem potěšilo, že se podařilo částečně opravit vznešenou výpravní budovu hlavního nádraží v Plzni. 

Slavný okamžik přišel v červenci 1862

Nejen znalci drážní historie jistě mají v povědomí, že v oblasti fungovaly dvě koněspřežné dráhy: Praha – Lány a Linec – Budějovice. Podnikatelé spatřovali ve směru jihozápadně od centra Českého království zajímavý potenciál. Nejen pro ložiska uhlí u Nýřan či Radnic. Dne 5. září 1859 získali koncesi ke stavbě železnice spojující Prahu s Bavorskem přes Plzeň bratři Kleinové. Stavba prvního úseku budoucí České západní dráhy Plzeň – Skvrňany – Furth im Wald byla zahájena v květnu 1860. Dne 14. října 1861 v 8.15 vyjel z provizorního nádraží ve Skvrňanech zvláštní slavnostní třináctivozový vlak tažený strojem Pilsen ve směru na Furth, kde se trať napojila na dokončenou Bavorskou východní dráhu. Stavba na dalších úsecích pokračovala dále ku Praze. V dubnu 1862 bylo dokončeno náročné přemostění Radbuzy v Plzni. Slavnostní dokončení tratě mezi Smíchovem a Plzní připadlo na 14. července 1862. Tolik něco málo dat z nejstarší historie tratě, která dnes nese čísla 170 a 180 a jež až do zestátnění 1. ledna 1895 nesla název BWB Česká západní dráha. 

Cenný zdroj fotografií

Další zajímavé údaje o BWB, či chcete-li třetím koridoru, se lze dozvědět například v úvodních dvou stranách zbrusu nové stodvacetistránkové obrazové publikace autorů M. Petra, V. Simbartla, J. Kocourka a Jiřího Maurenze „Praha Smíchov – Plzeň – Skvrňany – Furth im Wald, 150 let železniční tratě v historických fotografiích a dokumentech“, kterou sestavil Miroslav Petr a vydalo nakladatelství Starý most. Její klíčovou část tvoří reprezentativní výběr fotek, které časově mapují jednotlivá místa dráhy od Smíchova až po Furth. Popisky uvozené daty dobře ukazují proměnu této významné železnice. Zvlášť v těchto měsících jsou změny nejmarkantnější – stavba třetího koridoru proměňuje řadu stanic a traťových úseků k nepoznání. Nedávno byl vyhlášen vítěz obřího pětimiliardového tendru na dvacetikilometrový úsek Plzeň – Rokycany a vzápětí další z uchazečů výsledky soutěž napadl. To nic nemění na tom, že by tato stavba doslova překreslila mapu železnic u nás. A co teprve úsek Praha – Beroun s uvažovaným desítky kilometrů dlouhým tunelem?