Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Před sto lety i k nám dorazila pruská elektrizace

Před sto lety i k nám dorazila pruská elektrizace

24.4.2014 – autor: MARTIN NAVRÁTIL

Když po pádu železné opony železniční průzkumníci procházeli trať z Harrachova do Szklarske Poręby, aby se pokusili prokousat čtyřicetiletými stromy a dovést sem první vlak, nestačili se divit. Prakticky netknuté zde zůstaly trakční stožáry z dob pruské elektrizace. Zatímco odjinud bylo vybavení trakce odvezeno do SSSR coby válečná kořist, tady, na čtyři desítky let spánkem zakleté dráze, zázrakem zůstalo – jako vzpomínka na sto let starou elektrizaci, která se dotkla i našeho území.

Před sto lety i k nám dorazila pruská elektrizace

Jedním z významných železničních výročí letošního roku je 100 let od přivedení jednofázového střídavého napájecího systému 15 kV/16 a 2/3 (později 16,7) Hz. Tento systém se používá v Německu, Rakousku a dalších zemích včetně území České republiky. U nás se použil už na třetí elektrizovanou dráhu normálního rozchodu.

Podkrkonošská magistrála

Královská pruská železniční společnost (KPEV) v roce 1910 zahájila práce na elektrizaci tratě Magdeburg – Lipsko – Halle o délce 179 kilometrů. V lednu následujícího roku otevřela první úsek – tehdy bylo v troleji jen 10 kV.  Další záměry elektrizace ne náhodou zacílily do oblasti Dolního Slezska a roku 1911 bylo rozhodnuto elektrifikovat tamní poměrně frekventované a sklonově obtížné tratě. Až 1 200 tun těžké vlaky s waldenburským černým uhlím vyžadovaly přípřeže a postrky, naopak pro výrobu elektřiny šlo využít i méně kvalitní uhlí. K elektrizaci byla vybrána hlavní dvoukolejka Königszelt – Waldenburg-Dittersbach – Fellhammer – Hirschberg – Görlitz v délce 165 km.

Zde je nutno zdůraznit, že po ukončení druhé světové války území až po Nisu a Odru připadlo Polsku, tudíž výše psanou dráhu překládáme jako Jaworzyna Śląska – Walbrzych – Jelenia Góra – Zhořelec. Dále se měly „drátovat“ některé navazující tratě, celkem o délce 270 km. A mezi nimi i odbočky, kvůli kterým máme tak trochu důvod oslavovat i v Čechách. Vůbec první stříhání pásky proběhlo 1. června 1914, kdy byl zapnut proud do troleje nad 34,5 km dlouhým úsekem Nieder Salzbrunn (Walbrzych-Szczawienko) – Bad Salzbrunn (Szczawno Zdrój) – Fellhammer (Boguszów-Gorce Wschodnie ) – Halbstadt (Meziměstí). 

Elektřina stačila tak na dva dnešní Taurusy

Ano, chápete správně, že další postup plánované elektrizace opozdily či přerušily výstřely první světové války. I když už v letech 1916–17 se mohlo postupně jezdit i na západní části dvoukolejky mezi Königszeltem, slezským Freiburgem (dnes Szwiebodzice) a Waldenburgem-Dittersbachem. V srpnu 1921 mohli elektrickým lokomotivám zamávat v příhraniční Liebau (Libavá, Lubawka) a necelé dva roky nato v Grünthalu neboli Polubném neboli Kořenově.

K napájení celé sítě byla vybudována elektrárna v Mittelsteine (Scinawka Srednia) o deseti kotlech poskytující ze čtyř turbogenerátorů po 4 MW svorkové napětí 3 500 voltů, které se nejprve transformovalo na 80 kV a odtud vedlo dvojitým napájecím vedení do čtyř transformoven (Lauban, Hirschberg, Ruhbank a Niedersalzbrunn), kde se přeměňovalo na konečných 15 kV. Výkon elektrárny byl zpočátku jen asi 16 MW (tedy asi tak na dva dnešní Taurusy, později bylo zvýšeno na 24 MW, ale ani to nestačilo). Šlo o hodnotu vypočítanou na tehdejší maximum jízdního řádu – 24 vlaků, z nichž maximálně polovina jela pod výkonem (do stoupání), plus nějaký ten posun.

Společnosti Siemens-Schuckert, AEG a Bergmann (první dvě vlastnily a provozovaly elektrárnu do roku 1926, než ji převzala DRG) se podílely na vybudování trolejového vedení, které za účelem ověřování vlastností vznikalo ve třech různých provedeních, lišících se především různými způsoby zavěšení trolejového drátu na nosném laně. Stožáry byly ocelové, v okolí Zhořelce byly zkušebně použity stožáry železobetonové, výška troleje nad temenem kolejnice byla 5,5 až 6 metrů, později až 6,5 metru. 

Rychle demontovat a odvézt na východ

Jako poslední byl v roce 1938 ještě elektrizován krátký spojovací oblouk mezi Merzdorfem (Marcziszów) a Landeshutem (Kamienna Góra). Sečteno podtrženo bylo ve Slezsku elektrizováno 412 kilometrů tratí, z toho více než polovina dvoukolejných. Za války se elektrizovaly už jen vedlejší koleje ve stanicích, velký nárůst dopravy vedl k častým poruchám a výpadkům elektrárny. Transporty musely stále častěji jezdit pod parou. Elektřině zazvonil historický umíráček.

Vzápětí po podpisu sovětsko-polské dohody v červenci 1945, jíž byla všechna pevná trakční zařízení, včetně elektrárny v Mittelsteine, prohlášena za válečnou kořistí, začala být trakce demontována. Na hlavní dvoukolejce Wrocław – Görlitz, podobně jako na mnoha tratích sousední sovětské zóny Německa (později NDR), byla do SSSR snesena a odvezena druhá kolej. Hlavní trať Wrocław – Jelenia Góra byla podruhé elektrizována v roce 1969 již stejnosměrným systémem 3 kV dobře známým i u nás.


Průměrné hodnocení (19 hlasů): 4.47

Další články této rubriky

Lokomotivy řady T 478.4 jezdí už 40 letLokomotivy řady T 478.4 jezdí už 40 let

28.2.2020 - Na začátku příběhu motorových lokomotiv řady 754, původně označených jako T 478.4, stála snaha tehdejších Československých státních drah zavést jednotný systém elektrického vytápění vlaků osobní dopravy. Proto byly koncem… »

Pozoruhodný kolejový systém na Mostecku a LitvínovskuPozoruhodný kolejový systém na Mostecku a Litvínovsku

20.12.2019 - Starobylé královské město Most prošlo za dobu svého vývoje velkými změnami hlavně v 19. století, kdy se začala rozvíjet těžba hnědého uhlí. Na přelomu posledních dvou dekád předminulého století putovalo obyvatelstvo v silně… »

Vzpomínka na Malé bejčkyVzpomínka na Malé bejčky

6.12.2019 - Čas mocně oponou trhnul a dnes už zbývá jen málo pamětníků, kteří si vzpomenou na kdysi důležité lokomotivy našich lokálek, řadu 422.0 zvanou Malý bejček či Stosedmdesátosmička. Československé státní dráhy zdědily po svém… »

 

Všechny články rubriky Historie

 

Tipy redakce

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika