Před 20 lety pokořilo Pendolino dvoustovku

Cílem technických zkoušek bylo Pendolino, které, než začalo jezdit v běžném provozu, muselo podstoupit nejen testy na provozní rychlost 160 km/h, ale i při rychlostech mnohem vyšších, až do hodnoty 230 km/h. 
V listopadu 2004 po dvaatřiceti letech padl rychlostní rekord na českých kolejích, který pokořila jednotka Pendolino jen několik minut před třetí hodinou odpoledne. K rekordu se vlak ovšem propracoval postupně. Na stroji, jejž střídavě ovládali zkušení pražští strojvedoucí Milan Kučera a Jaroslav Měšťan (in memoriam), se postupně rychlost zvyšovala již od pondělka 15. listopadu. Na čtvrtek bylo plánováno dosažení maximální možné rychlosti 230 km/h. Všechna zkušební měření prováděli zaměstnanci dceřiné firmy Českých drah VUZ ve spolupráci s kolegy z Itálie a Německa. Nejzajímavější část zkoušek se konala mezi Břeclaví a Hrušovany u Brna po druhé traťové koleji, která byla na testy speciálně upravena. Kromě rychlostních zkoušek technici v koordinaci s oběma strojvedoucími prováděli brzdové zkoušky a testovali součinnost sběračů a troleje. 
Zajímavostí je, že při těchto zkušebních jízdách hrála roli i nezávislá trakce. Vždy při jízdě z Břeclavi směrem na Brno bylo Pendolino vytlačeno dieselovým Brejlovcem až k břeclavské měnírně, kde se nezávislá trakce odpojila a jednotka se pak postupně rozjížděla na rychlost 160 km/h. Po dosažení stanice Podivín pak strojvedoucí zvyšovali podle pokynů techniků rychlost postupně na 180, 190, 200, 210, 220 a případně 230 km/h. Maximální zkušební rychlosti se vždy dosáhlo zhruba v úseku Zaječí – Šakvice a poté se začala rychlost snižovat na 160 km/h, s níž se dojíždělo do stanice Hrušovany u Brna. Nazpět se jelo vlastní silou do Vranovic a po jejich průjezdu vlak začal zvyšovat zkušební rychlost tak, aby Podivínem jel maximálně 160 km/h.

Úspěch při zpáteční jízdě
V poslední zkušební den, ve čtvrtek 18. listopadu, se jela první zkušební jízda rychlostí okolo 220 km/h, rekordní byla ale až druhá jízda. Při ní se podařilo strojvedoucímu Jaroslavu Měšťanovi dosáhnout při jízdě z Břeclavi do Hrušovan rychlosti 229,4 km/h. K vytyčené hranici 230 km/h tak chybělo jen pár desetin. Okem neviditelné stoupání trati a silný protivítr udělaly své. Tehdejší vedoucí výzkumu Petr Kaván z Výzkumného Ústavu Železničního (VUZ) Českých drah a italský technik Luciano Gerbaudo v obratové stanici v Hrušovanech byli přesvědčeni, že to není konečná, a nakonec měli pravdu. 
Po zevrubné kontrole v Hrušovanech se vlak vydal na zpáteční jízdu, kdy jej vedl strojvedoucí Milan Kučera. Tomu se podařilo vlak rozpohybovat na neuvěřitelných 237,04 km/h, které se dosud nepodařilo překonat. Zavládla obrovská a nefalšovaná radost celého mezinárodního zkušebního týmu, neboť si všichni uvědomili, že se zúčastnili jedinečné akce, která se jen tak nebude opakovat…