Železničář / Historie / Plechová Laminátka: Málo známý příběh improvizace
Plechová Laminátka: Málo známý příběh improvizace
12.8.2015 – autor: VLADIMÍR MENŠÍK
Když se zeptáte železničního fandy, podle čeho získaly známé Laminátky svou přezdívku, bez zaváhání odpoví, že podle materiálu použitého pro výrobu čel těchto lokomotiv. Otázka pro fajnšmekry ale zní: Opravdu měly všechny tyto legendární stroje kabinu z laminátu?
Koncem 70. let minulého století se začaly komplikovat opravy násilně poškozených Laminátek, lokomotiv ř. S 489.0 a S 499.0 (230, 240). Příčinou bylo vyčerpání zásob náhradních laminátových kabin, jejichž výrobu nikdo nezajišťoval. Původní výrobce Vertex n. p. Hradec Králové odmítl s o. p. Škoda další spolupráci a nového výrobce se nedařilo najít. Situace došla tak daleko, že v roce 1978 jednali zástupci GŘ ŽPO o možnosti výroby kabin v Polsku v opravárenském závodě elektrických jednotek v Mińsku.
Ani tento záměr se nakonec neuskutečnil. Jednou z takto postižených lokomotiv byla i l.ř. S 499.0120. Po srážce 11.10.1976 měla jednu kabinu neopravitelně poničenou a druhá byla použita při opravě obdobně poškozené lokomotivy S 499.0027. Počet neprovozních lokomotiv stoupal, a tak se na jaře 1980 po dohodě s FMD O 12 a GŘ ŽPO v ŽOS Vrútky rozhodli k neobvyklému řešení, výrobě plechové kabiny.
Prototyp se zdařil, na výrobní dokumentaci však nebyl prostor
Podařilo se získat originální formu na laminátovou kabinu. Budoucí kabinu tvořila trubková konstrukce nesoucí plechovou formu. Technici ŽOS ve spolupráci s plzeňskou Škodovkou navrhli ocelovou kostru kabiny a tu do formy zakreslili. Usazeny byly kovové rámy dveří a od nich se pak podle zakreslených poloh vkládaly a přivařovaly různé profily a výztuhy, až byla vytvořena kostra kabiny. Ta byla z formy vyjmuta a přivařena na rám lokomotivy. Následovalo oplechování a doplnění všech prvků jako na kabině laminátové. Po přebroušení, tmelení a nátěru byla kabina k nerozeznání od původní laminátové. Stanoviště strojvedoucího bylo zhotoveno podle výkresů výrobce. Shodně vznikla i druhá kabina a lokomotiva S 499.0120 se 15. prosince 1980, tedy po více než čtyřech letech, vrátila do provozu v LD Cheb.
Protože tato náročná rekonstrukce nebyla podložena výkresy pro opakovanou výrobu, byl zadán úkol Ústavu vývoje a racionalizace železničního průmyslového opravárenství Nymburk vypracovat výkresy této kovové kabiny. Původně se sice předpokládalo, že konstrukční práce budou probíhat souběžně se stavbou kabiny, to se však nepodařilo a výkresová dokumentace vznikla podle fotografií a poznámek až o dva roky později.
Kabina byla z technologických důvodů zjednodušena, odpadla okna nad vstupními dveřmi i větrací mřížky nad čelními okny. Vstupní dveře byly shodné s dveřmi s řadou ES 499.1. Kvůli obrysu kabiny však byla jejich výška zmenšena o 100 mm. Další změnou bylo dosazení dvou dálkových reflektorů à la M 152.0, nová návěstní světla byla umístěna ve stupínku na čele kabiny.
Plecháči – inspirace pro sériovou výrobu
Dokumentace byla schválena pro výrobu dvou kabin, které měly posloužit ke zprovoznění lokomotiv S 499.0058 nebo S 499.0006. Projekt ale nakonec realizován nebyl. Příčinou byl další problém – nemožnost zajistit čelní panoramatická okna, jejichž výroba byla zastavena, a vstupní dveře, které nebyli v „žosce“ schopni svépomocí vyrobit.
V roce 1983 se proto v ÚVAR ŽPO začal řešit nový úkol: konstrukce plechové kabiny s rovnými okny shodnými s řadou S 499.02 (dnes 242). Rozměry a tvar kabiny byly dány použitými okny, tvarem rámu lokomotivy a příčným profilem strojovny, na kterou musela kabina navazovat. Konstruktér kabiny navrhl její základní tvar, do kterého pak zakreslil rámy vstupních dveří. Použity byly opět snížené dveře lokomotivy ř. ES 499.1 (363).
Souběžně s kreslením se tvořil model kabiny v měřítku 1 : 10. Každý profil kostry kabiny zakreslený do výkresu byl zhotoven z papíru a vlepen na své místo. Nakonec byla polovina kostry kabiny potažena papírem, čímž se dokonale ověřila možnost oplechování kabiny. Při konzultaci s konstruktéry lokomotivky Škoda byly navrženy drobné změny pro zvýšení pevnosti kabiny. Konstruktéři se snažili především o maximální využití pojetí Plecháčů řady S 499.02. Převzat byl například kompletní řídicí pult a většina vybavení stanoviště. K dokončení dokumentace došlo v polovině roku 1984, ta však nebyla nikdy schválena a výroba se neuskutečnila.
Projekt se neuskutečnil, našel se výrobce laminátové kabiny
Příchod nových Es řady ES 499.1 snížil tlak na zprovoznění poškozených Laminátek. Navíc se podařilo najít výrobce laminátových kabin a obnovit výrobu čelních panoramatických skel. To umožnilo návrat několika odstaveným lokomotivám zpět do provozu v původním provedení. Památka na dnes již úsměvnou normalizační improvizaci je dodnes živoucí. Stroj 240.120 patří společnosti ZSSK Cargo a nyní je dislokován v Nových Zámcích. A zůstaly také desítky výkresů na pauzovacím papíře uložené v ÚTA Nymburk.
Další články této rubriky
Před 20 lety pokořilo Pendolino dvoustovku
2.11.2024 - Ten den se zapsal do historie české železnice. Ve čtvrtek 18. listopadu roku 2004 překonala jednotka Pendolina 681.001 rychlostní rekord. Na traťovém úseku Vranovice – Podivín na jižní Moravě dosáhla rychlosti 237 km/h. Do dějin tak… »
Legendární Albatros před 60 lety dosáhl rychlostního rekordu
1.11.2024 - Na konci srpna roku 1964 vytvořila parní lokomotiva Albatros na zkušebním okruhu VUZ u Velimi nový československý rychlostní rekord 162 km/h. Po čtvrt století vlaky u nás touto rychlostí jezdí běžně. Maximální rychlosti 160 km/h… »
Před 40 lety poprvé vyjela sériově vyráběná dvousystémová Esa
5.10.2024 - Přesně před čtyřiceti lety, 5. září roku 1984, převzaly tehdejší Československé státní dráhy (ČSD) první sériový stroj původního označení ES 499.1003. Tím odstartovaly postupné dodávky sériově vyráběných traťových… »