Nezamyslice se staly dějištěm diverzí na železnici

Protinacistický odboj se odehrával po celou dobu existence Protektorátu Čechy a Morava. Formy a podoba odboje se měnily a vyvíjely, což bylo ovlivněno mnoha okolnostmi. V roce 1939 byly nejviditelnějším projevem odporu masové demonstrace z října a listopadu. Do poloviny roku 1941 se odbojové organizace zaměřovaly na převádění osob, zejména vojáků, za hranice. Po celou okupaci se objevovala špionáž či výroba a distribuce ilegálních tiskovin. Od léta 1941 se začaly ve větší míře objevovat menší sabotáže, například přestříhávání telegrafních drátů, přeřezávání brzdových hadic železničních vagónů apod.

Po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha koncem září 1941 rozpoutali nacisté krvavé represálie, avšak ještě větší teror nastal po likvidaci Heydricha našimi výsadkáři (zemřel 4. června 1942 na následky útoku z 27. května). V roce 1942 vznikly v protektorátu první dvě odbojové skupiny partyzánského charakteru – Jiskra v okolí Místku a Zelený kádr poblíž Bystřice pod Hostýnem.
Činnost obou skupin nebyla výrazná, na rozdíl od skupiny Bílá lvice. Ta provedla 1. září 1943 diverzi na železniční trati u Lískovce. Jednalo se teprve o druhý úspěšný útok, kdy se odboji v Čechách a na Moravě podařilo pomocí trhaviny narušit provoz na trati, navíc se v tomto případě podařilo vykolejit vlak.

Partyzánský oddíl Jermak-Porošin (Volkov)
Většina partyzánských oddílů vznikla v období od podzimu 1944 do jara 1945. O rozmach partyzánského hnutí se zasloužilo několik desantů, většinou vysazených ze Sovětského svazu. Jedním z nich byl zpravodajsko-diverzní výsadek Jermak, jenž seskočil 30. září 1944 u Račic na Vyškovsku. Velitelem desantu byl armádní důstojník N. I. Dmitrijev a náčelníkem štábu M. F. Petrovskij, příslušník NKVD. Výsadek byl tvořen dalšími deseti muži, dvěma radistkami a zdravotnicí. Jeho úkolem bylo soustředit uprchlé sovětské zajatce, kteří se ukrývali na Drahanské vrchovině a Vysočině, a provádět s nimi zpravodajskou a diverzní činnost.
Parašutisté Jermaku seskočili v německém vojenském výcvikovém prostoru, přesto se po přestřelkách s Němci většina z nich dostala do prostoru mezi Konicí a Kostelcem na Hané. Tam navázali kontakty s českým odbojem a ukrývajícími se sovětskými uprchlíky z německého zajetí. Jednalo se o Viktora Kružilina, Jevgenije (Evžena) Porošina či Pavla Volkova.
Na začátku listopadu 1944 byl vznikající partyzánský oddíl rozdělen na několik samostatných diverzních skupin. Jednou z nich byla skupina vedená Volkovem, zdravotníkem z Čeljabinska. Nejprve působila v okolí Plumlova a Lipové, ale v roce 1945 soustředila činnost rovněž do oblastí východně a jižně od Prostějova. Po válce se pro skupinu ujal název Jermak-Porošin, ačkoliv velitelem byl až do své smrti na konci dubna 1945 Volkov. Porošin se ujal velení jen na posledních deset dní války.

Železniční diverze z 9. února 1945
Volkov se štábem získali během zimy 1944/1945 kvalitní úkryt pod tesařskou dílnou Martina Svobody ve Výšovicích, obci vzdálené jen asi šest km od Prostějova. Šlo o dva dobře zajištěné a propojené bunkry, jež měly vytápění i elektrické osvětlení. V bunkru byly nejen tištěny protinacistické letáky, ale i vyráběny nálože pro železniční destrukce.
V článku se zaměřuji na případy, kdy oddíl zaútočil na železnici nedaleko Nezamyslic. V pěti případech se jednalo o úsek tratě směrem na Prostějov, v dalších třech případech o trať z Brna do Přerova. Popis následků všech diverzí jsem čerpal z dobových četnických hlášení, nikoliv z nepřesných poválečných tvrzení par
Drtivou většinu železničních diverzí provedli Volkovovi partyzáni až v dubnu 1945. Úplně první akce tohoto druhu se však uskutečnila již v únoru. Hlášení sepsaná v následujících dnech konstatují, že 9. února 1945 okolo 20:30 hodin explodovala kilometr od nádraží Nezamyslice (ve směru na Němčice nad Hanou) pod nákladním vlakem č. 90.923 výbušnina. Výbuch vyrval asi 35 cm dlouhý kus pravé kolejnice a přetrhl několik drátů telefonního vedení. Nákladní vlak s 20 vagony zůstal stát, avšak vykolejen nebyl. Výbuch nikoho nezabil, ani nezranil. Provoz na železnici byl přerušen do 10. února 1945 2:20 hodin.
Po válce se k tomuto činu přihlásili rovněž příslušníci partyzánského oddílu Luč, avšak pravděpodobnější je, že se jednalo o akci provedenou Volkovovým oddílem. V závěru války 9. února 1945 partyzáni též přepadli četnickou stanici Doloplazy, kde odzbrojili jen jednoho četníka, protože jeho kolegové odjeli na místo železniční diverze.

Útoky z první poloviny dubna 1945
Aby získali výbušniny, přepadli partyzáni na jaře 1945 několik kamenolomů – 10. března v Čelechovicích na Hané, 21. března v Pivíně, 24. března v Brodku u Prostějova, 6. dubna v Kobeřicích. Z dynamitu či dynamonu poté vyráběli nálože. Velkou roli v útocích na trať měl z českých partyzánů především Martin Svoboda z Výšovic.
Výrazná byla akce z 1. dubna 1945, kdy těsně před půlnocí vybuchla nálož položená mezi stanicemi Nezamyslice a Ivanovice na Hané (km 59.6). Na výbušninu najel nákladní vlak č. 6488, jenž jel směrem na Brno. Výbuch pod desátým vagonem vyhodil pravou kolejnici v délce dva metry, poškodil čtyři pražce, telefonní a telegrafní vedení. Partyzáni použili pro diverzi odpalovací zařízení, které bylo zajištěno pro přerovské gestapo. Nákladní doprava byla explozí přerušena na dobu jedenácti hodin, zatímco osobní provoz pokračoval pomocí přestupování.
Osmého dubna 1945 ve 2:12 hodin vybuchla nálož mezi zastávkou Doloplazy a stanicí Pivín (km 66.4), opět v rajónu četnické stanice Doloplazy. Na nálož najel sanitní vlak č. 90001, s 25 vagony plně naloženými zraněnými německými vojáky. Výbuch vyhodil kus kolejnice dlouhý metr, detonace nastala pod lokomotivou – její přední kola byla vykolejena. Rovněž v tomto případě partyzáni použili odpalovací zařízení, které se skládalo z osmi suchých baterií. Při akci nikdo nezemřel, ani nebyl zraněn, železniční provoz byl nicméně přerušen na šest hodin.
Podstatně méně úspěšné byly obě detonace z 12. dubna 1945. V 0:52 hodin vybuchla nálož mezi stanicemi Nezamyslice a Ivanovice na Hané (km 59.7) a v 1:50 hodin explodovala nálož na trati mezi stanicí Pivín a zastávkou Doloplazy (km 66.317). V prvním případě výbuch poškodil tři pražce a obě kolejnice ohnul směrem nahoru, škody byly i na telefonním a telegrafním vedení, ale nákladní vlak č. 6567 mohl pokračovat v jízdě do Nezamyslic. Výměna poškozených kolejnic stála pět tisíc korun. Ve druhém případě nastala slabá exploze pod nákladním vlakem č. 8286, jenž jel od Pivína. Výbuch nic nepoškodil a železniční provoz nebyl ani přerušen, ačkoliv partyzáni v poválečných výkazech tvrdili opak.

Akce z druhé poloviny dubna 1945
Dne 20. dubna 1945 ve 2:35 hodin vybuchla nálož položená mezi stanicí Bedihošť a zastávkou Čelčice, v katastru obce Čehovice (km 74.436). Exploze vytrhla metr kolejnice a provoz na trati byl přerušen na sedm hodin. V tomto případě mohli být partyzáni spokojení, akce uskutečněná v den Hitlerových narozenin se povedla. Na rozdíl od předchozích případů nebyla diverze provedena na území spadajícím pod četnickou stanici Doloplazy, nýbrž v „revíru“ jejich kolegů ze stanice v Bedihošti.
Další exploze nastala 23. dubna 1945 v 0:35 hodin na trati mezi stanicí Pivín a zastávkou Čelčice (km 70.670), v rajónu četnické stanice Klenovice na Hané. Výbuch pouze nadzvedl levou kolejnici a tři pražce, což nestačilo k přerušení provozu. Případ zjistil o několik hodin později železniční zřízenec Alois Vymětal z Pivína, když ráno prováděl prohlídku trati.
Dne 29. dubna 1945 v 14:25 hodin byla na kolejích trati mezi stanicí Bedihošť a zastávkou Čelčice (km 73.417) nalezena připevněná ekrazitová nálož. V tomto případě neexplodovala. K dalšímu pokusu partyzánů o diverzi na železnici mezi stanicemi Prostějov a Nezamyslice již do konce války nedošlo, protože v tomto prostoru se odehrávaly od 30. dubna do 8. května 1945 boje mezi německými vojáky a jejich nepřáteli, tedy příslušníky sovětské, rumunské a československé armády.
Partyzánský oddíl Jermak-Porošin (Volkov) uskutečnil v březnu a dubnu 1945 řadu diverzí též na železničních tratích za Prostějovem (směrem na Chornici i Olomouc), například u Čunína, Dzbele, Kostelce na Hané, Vrahovic, Vrbátek. Partyzánské oddíly vytvořené za pomoci výsadku Jermak provedly celkem 53 diverzních akcí namířených proti železniční dopravě, více než polovinu z nich uskutečnili příslušníci Volkovova oddílu. Na akcích se podíleli i sovětští občané, avšak bez pomoci českého civilního obyvatelstva by nemohl existovat žádný partyzánský oddíl. Na jaře 1945 český odboj četnými železničními diverzemi omezoval německou armádu, pro niž byla železnice důležitá. ○

Údaje a foto čerpány z archiválií SOkA Přerov, VÚA-VHA a odborné literatury