Netradiční kolejová vozidla za první světové války

Píše se rok 1914 a začíná světová válka. Záminkou pro její vyhlášení se stalo zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda (následníka trůnu) v Sarajevu. Čeští vojáci v barvách armád Rakousko-Uherska se časem promísili do vojsk i ostatních bojujících států, např. Itálie, Německa, Ruska, Francie, a zakládali i vlastní české jednotky. Mrtvých, raněných i nemocných přibývalo mezi bojujícími stranami a ti se z válečných front odváželi do klidného vnitrozemí k léčení, operacím apod. Tisíce vojáků bylo od počátku války odváženo i do Prahy, kde se Elektrické podniky podílely na jejich přepravě do pražských nemocnic. K tomuto účelu bylo vyčleněno osmnáct osobních motorových vozů, které byly upraveny tak, že se okna nahradila záclonami a zvláštními stahovacími plachtami. 

Sanitní tramvaje odvezly 700 tisíc raněných vojáků

Nosítka se kladla rukojeťmi na podokenní rámy. Do některých vozů se dalo uložit osm nosítek, do některých jenom šest. Všechny takto upravené vozy mohly najednou přepravit 540 lehce raněných bez nosítek nebo 132 těžce raněných na nosítkách. Nemocní a ranění vojáci byli vlaky přiváženi po železnici na nádraží císaře Františka Josefa (dnešní hlavní nádraží), odkud je tramvaje rozvážely do nemocnic.

První vlak s raněnými přijel do Prahy 2. září 1914 hodinu před půlnocí a od té doby do konce války jich pražské sanitní tramvaje přepravily asi 700 tisíc. Byly postaveny kolejové sanitní odbočky do nádraží, do Všeobecné a vojenské nemocnice u Karlova náměstí a do provizorních domků pro rekonvalescenty na Letné. 

Návazně na sanitní tramvaje byla přestavěna v roce 1917 z osobního čtyřnápravového vozu č. 152 pohřební tramvaj. Vozová skříň měla dvě oddělení, do kterých se daly uložit dvě až čtyři rakve. Ty se upevnily řemeny na zvláštní výsuvné desky, které se vsouvaly do vozu bokem, kde byla spodní část bočnice výklopná. Vůz byl neprůchozí, mimo střechu celý černý se stříbrnými ozdobnými linkami. Jízdy pohřební tramvaje byly zahájeny 22. října 1917 a trvaly až do 17. června 1919. Za tu dobu přepravila tato tramvaj z nemocnic na Vinohradský a Olšanské hřbitovy 1 042 mrtvých vojáků. Hned dalšího dne, 18. června, byl vůz stažen z provozu a v roce 1922 už opět jezdil jako osobní. 

Dráha jako válečný dříč

V první světové válce zahynulo na 8 milionů vojáků, zejména mladých rekrutů, kteří byli obětováni v nesmyslné zákopové válce. Více než 16 milionů lidí utrpělo zranění. Pro střední a východní Evropu byl nejvýznamnějším důsledkem této světové války vznik nových států na troskách mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie, mimo jiné i Československa. Důležitou roli v tomto dějinném představení měla i kolejová doprava.