Nejdelší trasa první republiky: rychlíky z Prahy do Jasini

Podkarpatská Rus patřila před první světovou válkou do uherské části habsburské monarchie. Byla to krajina zanedbávaná, avšak bohatá na kvalitní lesy a ložiska soli. V roce 1919 vítězné velmoci přijaly návrh, aby tato oblast pod karpatským obloukem byla přičleněna k nově vzniklému Československu. V následujícím roce se tak fakticky stalo, takže naše již tak dlouhé území se protáhlo o dalších 180 km na východ, čímž získalo společné hranice s budoucím spojencem Rumunskem. Pro těžbu přírodního bohatství na Podkarpatské Rusi bylo ovšem třeba využít především stávající železniční síť. Ta byla totiž provozuschopná, což se o silnicích příliš říci nedalo. 

Železnice spojila centrum s nejvýchodnější částí země

Před mladou republikou stál úkol propojit svou nejvýchodnější část s centrem státu. Tak vznikla nejdelší vnitrostátní trasa rychlíku v meziválečném Československu dlouhá 1 053 km. Tratě z Prahy do Bohumína (366 km) a z Košic do Jasini (334 km) kromě peáže přes Rumunsko byly majetkem ČSD. Na úseku z Bohumína do Košic provozovaly dopravu ČSD na účet vlastníka, tedy Košicko-bohumínské dráhy. První rychlíky Praha – Jasiňa a zpět vyjely v roce 1923. V soupravě byly řazeny kromě vozů první, druhé a třetí třídy také lůžkové vozy do Košic, do Užhorodu a do Bukurešti. Ze Spišské Nové Vsi do Králova nad Tisou byl zařazen také jídelní vůz. Poslední úsek z Králova nad Tisou do Jasini absolvovaly rychlíky bez lůžkových vozů. 

Rychlík, který často zastavoval

Vlak měl delší pobyty pouze ve stanicích, kde se měnila lokomotiva, doplňovala voda, prováděla technická prohlídka, připojovaly/odpojovaly vozy, tedy v České Třebové, Přerově, Bohumíně, Vrútkách, Spišské Nové Vsi, Košicích, Čopu a Králově nad Tisou. Kromě toho zastavoval v Čechách a na Moravě pouze v Pardubicích, Olomouci, Moravské Ostravě-Přívoze a Českém Těšíně. Dál už to byl rychlík s mnoha zastávkami: Čadca, Žilina, Kraľovany, Ružomberok, Liptovský Svatý Mikuláš, Štrba, Poprad-Veľká, Margecany, Kysak-Obyšovce, Legiňa-Michalany, Slovenské Nové Mesto, Baťovo, Berehovo, Sevluš, Chust, Buštino, Ťačovo, Teresva, Rachov a Kvasy. Na území Rumunska zastavoval ještě čtyřikrát.

Trať od Čopu sledovala tok řeky Tisy, která často vystupovala z břehů, a tak například v roce 1927 zcela zničila čtyři km dlouhý úsek mezi Kvasy a Jasiňou. Než byl provoz zase obnoven, uplynuly čtyři měsíce nutné na rekonstrukci. Konečná stanice Jasiňa ležela v nejvýchodnější části Československa. Žilo zde asi devět tisíc lidí – přesto se úředně jednalo o vesnici! Na Podkarpatské Rusi se totiž podle oficiálních statistik nacházela jen čtyři města – Užhorod, Mukačevo, Berehovo a Ťačovo. Rychlík Praha – Jasiňa jezdil až do nešťastného podzimu 1938. Se zánikem první republiky přišlo Československo také o nejjižnější část Podkarpatské Rusi včetně hlavní železniční tratě.

Jízdní řád Praha – Jasiňa

V roce 1938, v posledním roce provozu, odjížděl z pražského Wilsonova nádraží rychlík večer ve 21.03 a do Jasini dojel druhý den v 15.23 odpoledne. Cesta mu tedy trvala 18 hodin a 20 minut, průměrná rychlost tedy činila 57,4 km/h. V opačném směru vyjížděl vlak s nejdelší vnitrozemskou trasou za první republiky z Jasini ve 12.52 a do Prahy přijel ráno v 7.51. Druhá dvojice rychlíků jezdila v té době jako R6 z Prahy v 9.18 s příjezdem do Jasini v 4.52, opačně R5 z Jasini v 1.20 přijel do Prahy ve 21.03.