Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Metrový rozchod slaví 150 let zrození

Metrový rozchod slaví 150 let zrození

1.3.2024 – autor: MARTIN HÁJEK

Před 150 lety byla ve Švýcarsku zprovozněna první veřejná dráha s rozchodem 1 000 mm. Ten se později rozšířil do celého světa a v mnoha zemích převládá ve velké míře i v současné době. Stavba první veřejné dráhy s metrovým rozchodem začala nedaleko Ženevského jezera a vedla z Lausanne směrem na Echallens. Otevřena byla 4. listopadu 1873 a dokončena v roce 1889, kdy dosáhla obce Bercher. A následoval pochopitelně i vznik třech hlavních výrobců lokomotiv pro tento rozchod.

Metrový rozchod slaví 150 let zrození

Ačkoliv v Evropě nyní dominuje normální rozchod 1 435 mm, který má svůj původ v Anglii, není patrně pro žádného železničního fandu rozchod 1 000 mm neznámý. Jen ve zmíněném Švýcarsku se to hemží soukromými drahami s metrovým rozchodem, které tak tvoří přibližně třetinu železniční sítě v této alpské zemi.
Z celosvětového pohledu má normální rozchod asi polovina všech tratí – přes 700 tisíc km, široký rozchod (ruský, indický či iberijský) zhruba třetina. Úzkorozchodných tratí je zhruba 15 %, přičemž polovina z nich má rozchod 1 000 mm, popřípadě 1 067 mm (kapský) a zbytek 750 nebo 760 mm nebo jiné. K metrovému rozchodu se řadí také tratě s rozchody 950 mm (italský) a 1 050 mm (používá se na Blízkém Východě a v severní Africe). Zajímavé je, že 20 % zemí s funkční železnicí má pouze tu s metrovým (popřípadě kapským) rozchodem. V dalších 40 % zemí světa metrový rozchod převažuje. 
Na světě aktuálně existuje zhruba 95 000 km tratí s metrovým a 110 000 km s kapským rozchodem. Nejvíce tratí s metrovým rozchodem leží v Brazílii (24 000 km), Argentině (10 000 km), přičemž širší rozchody v těchto zemích hrají menší roli. Spoustu jich nabízí Thajsko (4 300 km), Bolívie, Chile, země jihovýchodní Asie, východní Afriky či Tanzanie. Nejvíce tratí s kapským rozchodem (1 067 mm) se nachází v Japonsku (25 000 km), následuje Austrálie, Indonésie, Nový Zéland, Mosambik, Nigérie a Angola.
Tratě s metrovým rozchodem umožnily propojit nejodlehlejší oblasti či nejvyšší vrcholy – například Zugspitze, Wendelstein či Brocken v Německu. V Evropě se nejvíce rozšířily ve Francii (10 000 km), Belgii (5 000 km), Španělsku a Portugalsku (přes 3 000 km) a také v Itálii (3 500 km – rozchod 950 mm) a v Řecku (1 000 km). Celkem dosáhly zhruba 25 000 km. Rovněž Indie vybudovala asi 25 000 km tratí s metrovým rozchodem, později je však přestavěla na široký rozchod.
Angličané později rozšířili normální rozchod do evropských zemí a západního světa včetně někdejších kolonií. V Indii však překvapivě zavedli metrový rozchod s odkazem na uplatnění pokrokové míry. Zmíněný kapský rozchod (1 067 mm) je odvozen od anglické stopy – jde o její 3,5násobek. Byl však původně vynalezen Norem Carlem Abrahamem Pihlem (odtud zkratka C. A. P.) a poprvé použit v roce 1862 na norské dráze Hamar – Grundset. Tehdy se začal označovat jako CAPský rozchod. Jelikož se však později významně rozšířil i do jižní Afriky až k mysu (kap) Dobré naděje, začalo se používat označení kapský rozchod.

Proč 1 000 mm?
K zodpovězení této otázky se musíme vrátit do časů před vznikem železnic, konkrétně do roku 1791, doby francouzské revoluce. K požadavkům revolucionářů patřilo, aby se odstranily všechny dosavadní míry a váhy a jednou provždy nahradily přesně stanovenými úředními a ověřitelnými mírami, které by platily pro všechny. Od té doby leží v pařížském trezoru tzv. prametr. Tak byl založen metrický systém, jenž se rozšířil do většiny zemí světa, i díky tažení Napoleona. Ve Francii byl závazný již od roku 1799. Od roku 1871 se stal závazným v Německu, a to paradoxně po válce s Francií, která byla poražena.
Ve Švýcarsku vše spustil zákon z roku 1872, který nechal volbu rozchodu na stavitelích tratí. Od roku 1854 byly všechny železnice stavěny s normálním rozchodem, takže i pionýr horských drah – Niklaus Riggenbach – postavil na začátku 70. let 19. století své první ozubnicové železnice na vrchol Rigi jako normálněrozchodné, což bylo stavebně náročné. Ještě než stihl zaschnout inkoust na zmíněném zákonu, začala nedaleko Ženevského jezera stavba první veřejné dráhy s metrovým rozchodem ve Švýcarsku, a sice z Lausanne směrem na Echallens. Otevřena byla 4. listopadu 1873 a dokončena v roce 1889, kdy dosáhla obce Bercher. Úsporní Švýcaři stavěli svoji místní dráhu, která je dodnes v provozu, s pomocí použitých kolejí a vozidel od francouzsko-italské horské dráhy Mont-Cennis, která měla rozchod 1 100 mm, a zaokrouhlili rozchod na novou míru – 1 metr. Tím bylo zahájeno šíření metrového rozchodu po celém Švýcarsku.
Ve Francii byla v roce 1872 zahájena stavba méně známé trati Lagny – Montcerf. Hlavní rozvoj tratí s metrovým rozchodem zde nastal, spolu s Belgií, kolem roku 1880, neboť po roce 1873 na většinu Evropy dolehla hospodářská krize. V Německu byly právní předpisy umožňující výstavbu metr širokých tratí schváleny v roce 1869, ale vstoupily v platnost až v roce 1878. 
Postupně vznikli tři hlavní výrobci lokomotiv pro tento rozchod, a to Schweizerische Lok- und Maschinen Fabrik (SLM), mnichovská Georg Krauss a konečně Emil Kessler z Esslingenu.

Elektricky po metrovém rozchodu
Během dalších 40 let se sítě tratí metrového rozchodu rychle rozrůstaly. Byly levnější a pro provoz přizpůsobivější než normálněrozchodné tratě, daly se bez potíží zavést do měst a díky velmi malým poloměrům oblouků na ně bylo možno napojit řadu podniků a továrních dvorů. Tím se ušetřilo jedno i dvojí překládání zboží, neboť na železnici se díky tomu dostali mnozí podnikatelé, ke kterým by se normálněrozchodná trať nikdy nezavedla. Chybně se často uvádí, že úzký rozchod byl často volen kvůli přizpůsobení se členitému terénu. Nejrozsáhlejší sítě nicméně vznikly v rovině jako v německém Pomořansku či Bádensku (povodí Rýna). Už v roce 1871 jeden ze zakladatelů železnic Robert Fairlie prohlašoval, že použití metrového rozchodu rozhoduje o tom, zda mít, či nemít přístup k železnici.
Svůj vývojový vrchol dosáhl rozvoj metrových tratí v polovině 20. let 20. století, když například v Bernské pahorkatině (Berner Oberland), na severu Černého lesa v Německu či v Dolomitech vyjely elegantní elektrické vozy, které nabídly přitažlivou, tichou a čistou přepravu – o 100 let dříve, než toto začal nabízet současný automobilový průmysl.
V oblasti rychlosti místní dopravy není mezi normálním a metrovým rozchodem žádný rozdíl. V australském Queenslandu jezdí naklápěcí vlaky na kapském rozchodu až 160 km/h. V Alžírsku se na 1 050 mm jezdí 120 km/h, podobně jako v Japonsku na 1 067 mm. Také z hlediska výkonnosti nejsou žádné rozdíly. Ve zmíněném Queenslandu jezdí až 10 000 t těžké vlaky s uhlím se zatížením 26 t na nápravu, což je více, než předepisuje EU na mezinárodních nákladních koridorech. Rychlostní rekord na metrovém rozchodu drží Rhétská dráha, a to 163 km/h. V roce 2022 tato železnice vypravila nejdelší osobní vlak na světě s délkou těžko uvěřitelných 1 906 m.

Celosvětová budoucnost
Také ve 21. století se sítě s tímto rozchodem rozvíjejí. Významně do nich investuje Madagaskar či Argentina, Brazílie chce v roce 2035 přepravovat polovinu zboží na kolejích, pročež rozšíří síť metrového rozchodu o tisíce kilometrů. Mezi Atlantským a Tichým oceánem má vzniknout metrový železniční koridor, který bude měřit přes 3 700 km a procházet pěti státy. Zároveň se stane alternativou k Panamskému průplavu.
Waldenburgská dráha poblíž Basileje byla nedávno přebudována ze 750 na 1 000 mm, nikoliv na 1 435 mm, protože metrový rozchod umožňuje přizpůsobit se těsnému prostoru. V Německu má polovina tramvajových provozů také rozchod 1 metr. V železničním provozu je zachovaná síť Harzských úzkokolejek a tratě na vrcholy Zugspitze, Wendelstein a Drachenfels. V roce 2005 byla dokonce přerozchodována trať Gernrode – Quedlinburg ze 1 435 na 1 000 mm a zapojena do sítě Harzských úzkorozchodných drah. V současnosti se město Braunlage rozhodlo připojit k této síti. Tratě metrového rozchodu tak i nadále zůstávají prvkem hospodářského rozvoje a růstu.
 


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0

Další články této rubriky

Švýcarská Všudybylka slaví 60 let Švýcarská Všudybylka slaví 60 let

29.3.2024 - Jedná se o nejpočetnější typ lokomotiv vyrobených pro Švýcarské spolkové dráhy SBB. Univerzální stroj Re 4/4 II našel uplatnění na všech výkonech v zemi helvétského kříže, ať šlo o předalpské dráhy na severu země, horské… »

Sto let elektrizace nizozemských železnicSto let elektrizace nizozemských železnic

1.2.2024 - Letos uplyne sto let od zahájení provozu na prvním úseku nizozemských železnic elektrifikovaných trakční soustavou 1 500 V DC. Do začátku 2. světové války stihly Nederlandse Spoorwegen (NS) elektrifikovat páteřní železniční síť… »

Legendární Krokodýli slaví sto let od zrozeníLegendární Krokodýli slaví sto let od zrození

4.1.2024 - Ikonické elektrické rychlíkové lokomotivy, které byly u Rakouských spolkových drah (BBÖ, respektive ÖBB) označeny řadami 1100 a 1100.1, později jako 1089 a 1189, získaly přezdívku Krokodýl. A to především díky jejich délce, ale i… »

 

Všechny články rubriky Historie

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika