Lesk a bída salonních vozů: Od Masaryka k Husákovi

Na jedné straně kultivovaný luxus a pohodlí z období první republiky, na druhé umakartový nevkus z šedých komunistických 60. a 70. let minulého století. Takové jsou dva rozdílné světy v podání Masarykova salonního vozu od firmy Ringhoffer a vagonu stejného typu z východoněmecké vagonky v Bautzenu z roku 1968 s označením 89-80 001.

Noblesa prvního československého prezidenta

Pro mnohé bude Aza 80, známý jako Masarykův salonní vůz, spojen hlavně s osobou Jiřího Sedláčka, emeritního ředitele českovelenických opraven, který Masarykův salon do poslední chvíle osobně doprovázel na mnoha akcích. Loni bohužel tento zachránce vznešeného modrého vozu zemřel. Salonní celokovový vůz s pensylvánskými podvozky, tehdy označený Aaz 1-0080, vyrobili ve smíchovské firmě Ringhoffer pod číslem 123648. Do provozu zamířil 7. března 1930, v den prezidentových narozenin. Uspořádání interiéru je na špičkové úrovni dané doby a svým relativně skromným luxusem i technickými vymoženostmi dodnes překvapuje mnohé. Výzdobu vozu navrhl architekt Josef Jonáš. Stěny jsou obloženy dřevem z australské třešně, do té je vložena řezba z pařeného dřeva hrušky. Salon se stolem pro šest osob osvětluje velký skleněný lustr s 86 žárovkami. Ve voze vedle ústředního salonu je koupelna, toaleta, malá a velká ložnice a oddíl pro doprovod.

Jel až 140 kilometrů v hodině

Cestovní rychlost 56 tun těžkého vozu byla už tehdy velice solidních 140 kilometrů v hodině, vytápění zajišťovala pára nebo lokální teplovod s kamny umístěnými v jednom z představků. Masaryk tímto vozem podnikal nejen četné státnické cesty po Československu i po zahraničí, ale též na dovolené. Nejdelší zájezd salon Aza 80 uskutečnil na francouzskou Riviéru, jak dokládá deník vozu. A prvního československého prezidenta doprovázel i na jeho úplně poslední cestě – tvořil doprovod smutečního vlaku z Prahy, který 21. září 1937 vezl zesnulého prvního československého prezidenta do Lán (Stochova). Vůz využíval protektorátní prezident Hácha, v květnu 1945 jím dojel do Prahy prezident Beneš a ke státnickým účelům se používal až do roku 1967.

Pak měl namále. Masaryk nebyl u vládnoucí garnitury právě žádanou osobností a nebýt českovelenických železničářů a správkařů, kteří vůz vystavili jako technickou památku v areálu opraven, nemusel vůbec přežít. Až po roce 1989 byl postupně kompletně opraven a od té doby se jím svezlo už několik československých a českých prezidentů včetně jejich chotí. Nyní je deponován v areálu Muzea ČD v Lužné u Rakovníka.

Umakartový přepych

Je-li Masarykův vůz kombinací uměřeného vkusného luxusu a technických kvalit, pak salonní vůz 89-80 001 dodaný východoněmeckou vagonkou v Bautzenu v roce 1968 je až na pár specialit, daných jeho zvláštním posláním, koženkově-umakartovým tuctovým výrobkem. Natož aby šel srovnat s paláci na kolejích v podobě noblesních salonních vozů, které produkovala smíchovská firma Ringhoffer. Najdeme v něm samozřejmě pohodlné ložnice nebo koupelnu se sprchou, v té jsou ale zcela běžné porcelánové baterie, jež se montovaly v 70. letech do bytových jader.

Tento salonní vůz nese výrobní číslo S 116/1968 a pochází z dodávky dvou shodných vládních vozů Aza 51 54 89-80 061 a 062. Vozová skříň je odvozena od běžné řady Ba, tedy obyčejné „ypsilonové dvojky“ posazené na podvozky Görlitz V. Později oba dva vozy obdržely nová čísla Aza 51 54 89-40 001-7  a 002-5, v roce 1983 dostaly nové řadové označení Salon, v roce 1989 byly upraveny pro rychlost 160 km/h a současně byla změněna jejich čísla na 89-80 001-8 a 002-6. Vůz 002, který se účastnil historického jednání čs. špiček v čele s Alexandrem Dubčekem se sovětskou delegací v pohraniční stanici Čierná nad Tisou těsně před vpádem vojsk Varšavské smlouvy, byl v prosinci 1992 v rámci dělení federálního majetku předán na Slovensko.

Federální uspořádání státu v letech 1968 až 1969 a též rozdělení funkce prezidenta a prvního tajemníka komunistické strany vedly k objednávce dalších dvou obdobných vozů. Vyrobeny byly v roce 1971 s pořadovými čísly 084 a 085. Ve střední části vozu je salonek pro deset osob, po jeho stranách jsou dvojice ložnic, každá má uprostřed společnou koupelnu. U jednoho z čel vozu je ještě oddíl pro průvodce se dvěma lůžky a kuchyňským zařízením, celkem je tedy ve voze šest lůžek.  Maximální rychlost vozu činí 160 km/h.