Legendární Kredence letos slaví sedmdesátiny

Nové motorové vozy objednalo ministerstvo dopravy už rok po skončení druhé světové války v roce 1946. Na vývoji a výrobě se podílelo hned několik tradičních dodavatelů motorových vozů z předválečného období. Typickou hranatou skříň, podle které vznikla známá přezdívka Kredenc, vyrobila Královopolská strojírna v Brně. Podvozky pocházely z podniku Tatra na pražském Smíchově, dříve slavné vagónky Ringhoffer, vznětový dvanáctiválec typu 12 V 170 DR vyrobila pražská továrna ČKD Sokolovo a elektrickou výzbroj dodával tehdejší závod ČKD Stalingrad, později přejmenovaný na ČKD Elektrotechnika, resp. ČKD Trakce. Národní podnik ČKD Stalingrad plnil také roli finálního dodavatele motorových vozů. Od roku 1958 se vozové skříně vyráběly na severní Moravě, konkrétně ve Vagónce Tatra Studénka. Oddíly byly vybaveny čalouněnými sedačkami s koženkovými potahy v jednotné zelené barvě v uspořádání míst ­2 + 2 s uličkou uprostřed a místy proti sobě. Okna se otevírala pomocí kliky, což byla hlavně v pozdějších letech, když tento způsob u jiných vozů vymizel, zajímavá atrakce.

Celkem vznikly tři série

Motorové vozy z první dvaapadesátikusové série opustily výrobní závody v roce 1949, tedy právě před sedmdesáti lety. V letech 1952 až 1953 následovala další sedmatřicetikusová série. Motorové vozy řady M 262.0 se v poměrně velkém množství vyrobily ještě v letech 1958 až 1960, a celkem tak bylo dodáno ČSD 238 vozů. Ironií osudu mohlo být těchto robustních a spolehlivých vozidel celkem 250, ale bohužel při požáru, který zachvátil v roce 1960 fabriku ve Studénce, padlo za oběť posledních dvanáct rozpracovaných motoráků. Výrobu motorů navíc v poslední, třetí sérii začala postupně přebírat slovenská firma Turčianske strojárne v Martině.

Kredence se staly charakteristickými vozidly pro mnohé tratě v celém Československu od padesátých až do devadesátých let minulého století. Motorové vozy měly kromě dvou stanovišť strojvedoucího a stejného počtu oddílů pro cestující zavazadlový oddíl umístěný za předním stanovištěm strojvedoucího, což umožnilo přepravu rozměrných zavazadel a kusových zásilek.

V provozu i na Slovensku

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století jezdily motorové vozy původního označení M262.0 až s přípojnými vozy až v šestivozových soupravách na rychlících například i na současných koridorových tratích z Prahy do Plzně nebo Českých Budějovic, ale i na dalších tehdejších rychlíkových relacích. K vidění tak byly například na traťových úsecích z Prahy do Chomutova nebo do Trutnova, ale i na ose Plzeň – Tábor – Brno či z Brna přes Olomouc do Jeseníku. Vozily rovněž dálkové osobní vlaky například z Prahy do Horažďovic předměstí, z Děčína do Liberce, z Hradce Králové do Liberce nebo z Olomouce do Krnova, Opavy a Ostravy. Svoji úlohu plnily v dobách bývalého Československa i na východním Slovensku v okolí Humenného a Prešova, typické byly pro vozbu v žilinském regionu.     

Poslední motorové vozy řady M 262.0, označené od roku 1988 jako řada 830, respektive v případě remotorizace jako řada M 262.1, po novu 831, dojezdily v pravidelném provozu až v roce 2010. Poslední bašty jejich provozu byly Klatovsko, Liberecko a Olomoucký kraj. Mezi poslední pravidelné výkony patřily osobní vlaky mezi Děčínem a Ústím nad Labem-Střekovem, kde jejich provoz zabezpečovalo děčínské depo, nebo ze Zábřehu na Moravě, resp. Šumperka přes Jeseník do Mikulovic, kde jezdily stroje ze šumperské provozní jednotky tehdejšího Depa kolejových vozidel Olomouc.  

Postupná výměna motorů

Zásadním milníkem v historii této řady se stal rok 1981, kdy byly první vozy podrobeny takzvané remotorizaci. Výměně vznětového motoru za nový typu 6 S 150 PV s výkonem 309 kW z produkce ČKD Hořovice bylo podrobeno během deseti let postupně celkem 41 vybraných vozů. Výměna se uskutečnila jednoduchou zástavbou do rámu hnacího podvozku motorem, jenž byl mimo jiné využíván v lodní dopravě v tlačných remorkérech a kterému se přezdívalo například „loďák“. Remotorizované Kredence získaly nové označení M 262.1, později 831. Vozy mohly jezdit i po remotorizaci maximální rychlostí až 90 km/h. Přestavby byly prováděny pouze u vozidel provozovaných v Čechách a na Moravě, konkrétně v depech Břeclav, Klatovy, Plzeň, Šumperk a Zdice.

Muzejní vozidla funkční

V současnosti jsou tyto legendární motorové vozy zastoupené asi dvěma desítkami kusů ve sbírkách železničních muzeí a spolků jak v České republice, tak i na Slovensku. Značná část vozidel je provozních a zájemci se s nimi mohou svézt při různých nostalgických jízdách. České dráhy disponují dvěma provozními historickými vozy 830.076 a 831.043 s přípojnými vozy Bix a Bix Post, dříve označovanými jako Balm. Muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka letos plánuje s těmito motorovými vozy například v létě výlety do Chomutova, kde se nachází depozitář železničních vozidel Národního technického muzea. Motorový vůz je možné si prohlédnout nejen v muzeích a při výročních nebo nostalgických akcích, ale České dráhy nabízejí také jeho virtuální prohlídku na internetových stránkách http://bluetrains.cz.