Lanové dráhy, které se v minulosti honosily nálepkou ČSD

1) Lanová dráha Janské Lázně – Černá hora

Prvenství v oblasti visutých osobních lanových drah v bývalém Československu má krkonošská trasa z Janských Lázní na Černou horu. Se svojí celkovou délkou přes 3 kilometry a převýšením 644 metrů se stala jednou z nejdelších lanovek ve střední Evropě a v době svého zániku nejstarší provozuschopnou lanovkou bez rekonstrukce na světě. Provoz zahájila 31. října 1928. Před osobní lanovkou byla na Černou horu zbudována v roce 1927 pomocná nákladní lanovka určená k dopravě stavebního materiálu a podpěr, která byla ale demontována ještě před zahájením provozu osobní lanovky. Kyvadlová soustava se dvěma kabinami pro třicet cestujících přepravila za hodinu v jednom směru až 120 cestujících. V horní stanici byl umístěn pohon a strojovna lanové dráhy, v dolní stanici pak napínací zařízení lan. Doba jízdy činila 15 minut.

Provozovatelem lanové dráhy na Černou horu byly od počátku Československé státní dráhy. V roce 1931 se z ekonomických důvodů uvažovalo o uzavření lanové dráhy, k čemuž však nedošlo. Za německé okupace provozovala lanovku soukromá firma, která ji měla „propachtovánu“ od Německých říšských drah (DR). Po druhé světové válce byla lanovka předána zpět ČSD. V šedesátých letech bylo rozhodnuto o stavbě nové lanovky, ale v odlišné trase a jiné konstrukci. Výstavba nové lanové dráhy byla zahájena v roce 1976.

Od 1. března 1980 byl zahájen provoz na nové lanovce se čtyřmístnými kabinkami v odlišné trase, neboť dolní stanice se nachází dále od centra Janských Lázní. Délka lanové dráhy činí nyní již jen 2,3 kilometru s výškovým rozdílem 566 metrů. V roce 1992 proběhla částečná rekonstrukce lanové dráhy, původní kabinky byly nahrazeny novými, došlo ke zvýšení kapacity na 580 osob za hodinu a provoz přechází na nově ustanovenou společnost České dráhy. Roku 1996 byla lanovka odčleněna formou privatizace od Českých drah a majitelem a provozovatelem lanovky se stala společnost MEGA PLUS. Provoz této druhé lanové dráhy byl ukončen 17. dubna 2006 a následující den začaly demoliční práce.

Výstavba další, opět kabinkové lanové dráhy z Janských Lázní na Černou horu pod taktovkou soukromého provozovatele byla zahájena v dubnu 2006 a v provozu je od srpna téhož roku. Nová lanovka se stejnými parametry jako ta předchozí z roku 1980 stojí ve stejné trase jako předchozí, používá ale prostornější kabinky pro osm cestujících, které dopraví z dolní do horní stanice za 7,5 minuty. Přepravní kapacita se zvýšila téměř na trojnásobek, kdy je schopna přepravit až 1 500 cestujících jedním směrem.

2) Pozemní lanová dráha Starý Smokovec – Hrebienok

Provoz na jediné pozemní lanovce, od roku 1918 v majetku Československých státních drah, byl zahájen 17. prosince 1908, takřka shodně se zahájením provozu na populární tatranské električce. Lanová dráha prošla postupně třemi rekonstrukcemi: v letech 1950–1951, 1968–1970 a 2007–2008. V roce 1951 byla lanovka rekonstruována a vozy vyměněny za modernější. Bylo vyměněno strojní vybavení a podstatně zvýšena cestovní rychlost. O sedmnáct let později prošla lanovka další modernizací v rámci přípravy na mistrovství světa v klasickém lyžování, které se konalo ve Vysokých Tatrách v roce 1970. Během rekonstrukce byly zásadně přestavěny obě stanice, vyměněno strojní zařízení a zakoupeny nové italské vozy. Trasa se mírně změnila jen u horní stanice Hrebienok. Původní trať procházela hustým lesním porostem, což dokladuje zimní záběr z roku 2002. Po orkánu Kyril v listopadu 2004 byla trasa lanovky na řadu týdnů mimo provoz. Od roku 2005 jízda dolní polovinou trati otevřela do té doby netušené výhledy na údolí i na hřeben Slavkovského štítu.

Po rozdělení Československa v roce 1992 lanovka připadla nově vzniknuvší společnosti ŽSR, později ZSSK a od roku 2004 měla lanovku v pronájmu soukromá společnost Tatranské lanové dráhy (TLD), která jí začátkem roku 2006 od Železničnej spoločnosti Slovensko odkoupila. TLD v roce 2007 lanovku opět modernizovala, dolní stanice byla přestavěna a byly vyměněny oba vozy lanové dráhy.

Dolní stanice Smokovecký výstup se nachází ve výšce 1 025 m n. m. a horní stanice Hrebienok je v nadmořské výšce 1 280 metrů. Jednokolejná trať o rozchodu 1 000 mm s výhybnou s Abtovými výhybkami uprostřed délky měla původně provozní délku 2 019 metrů, po rekonstrukci v roce 1970 je to jen 1953 metru. Průměrný sklon činí 128 promile. Původní strojní a elektrické vybavení dodala společnost AEG Union z Vídně. Původně byly na lanovce v provozu dva dřevěné vozy od maďarské firmy Ganz. V roce 1951 byly vozy vyměněny za modernější kryté. Další nové vozy v z lehkých slitin a plastů v červené barvě vyrobila v roce 1970 italská firma Carozzeria Varesina. V září 2007 byl provoz červených vozů ukončen a v listopadu téhož roku vyjely na trasu nové vozy od švýcarské firmy Gangloff.

3) Tatranská Lomnica – Lomnický štít

O lanovce na některý z vrcholů vysokých Tater se uvažovalo již za dob Rakousko-Uherska. Navrhovala se lanovka vedoucí na Gerlachovský nebo Slavkovský štít. Nakonec Juraj Ország, ředitel lázní v Tatranské Lomnici v 30. letech minulého století prosadil lanovku na Lomnický štít. Projektanti věděli, že 6 kilometrů dlouhou trať s převýšením 1727 metrů budou muset rozdělit do dvou samostatných drah. Technickým oříškem se stala hluboká kotlina Lomnického štítu, která musela být překonána bez jakékoli podpěry. V době svého vzniku se jednalo o světový unikát a lanovka byla držitelem několika světových rekordů. V současné době je v provozu jen horní část lanovky mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem. Úsek ze Skalnatého plesa do Tatranské Lomnice byl v sedmdesátých letech zastaven a od té doby je zajišťován novou kabinkovou lanovkou, která vede z větší části v poněkud jiné trase.

Výstavba lanovky byla zadána, podobně jako v případě ještědské dráhy, firmě František Wiesner z Chrudimi. Budovy stanic byly upraveny podle projektu slavného architekta Dušana Jurkoviče. Stavba lanovky začala na dolním úseku v roce 1936. Tvrdé zimní podmínky umožnily stavební práce jen asi tři měsíce v roce. Zkušební provoz mezi Tatranskou Lomnicí a mezistanicí Skalnaté pleso byl spuštěn v prosinci 1937. Stavba složitého úseku na Lomnický štít byla velmi komplikovaná a materiál vynášeli na vrchol nosiči na svých bedrech. Mezi nejtěžší úkoly patřilo natažení dopravního lana pomocné lanovky. V srpnu 1936 začaly práce na vrcholové stanici lanové dráhy na Lomnickém štítu. Tato šestipodlažní budova ve výšce 2 634 metrů nad mořem je nejvyšším obývaným místem na Slovensku. Stavba byla dokončena v roce 1940, kdy v květnu proběhla první zkušební jízda lanovky na vrchol. Schvalovací jízda se uskutečnila 21. října 1940, při které ale došlo k poškození několika drátů nosného lana. Z toho důvodu byla osobní doprava zahájena až v roce 1942.  Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla lanovka zastavena a v lednu 1945 německá vojska vyhodila do povětří dolní stanici v Tatranské Lomnici a přilehlou podpěru. Provoz byl obnoven v únoru 1946 na Skalnaté pleso a následně v lednu 1949 na Lomnický štít.

4) Sedačková lanová dráha Pec pod Sněžkou – Sněžka

Patrně nejznámější lanovka, vedoucí na nejvyšší český vrchol Sněžku v Krkonoších, byla zprovozněna pod taktovkou ČSD v roce 1949. Ve skutečnosti šlo o dvě navazující, na sobě nezávislé oběžné sedačkové lanovky. První úsek vedl z Pece pod Sněžkou na Růžovou horu (1 334 metrů nad mořem), kde se přesedalo na druhý úsek vedoucí na vrchol Sněžky (končí v kótě 1 594 metrů nad mořem, přičemž samotný vrchol měří 1 602 metrů). Během necelé půlhodinky výletníci překonali na dvoumístných, odpojitelných sedačkách, kde se sedělo bokem po směru jízdy, převýšení více než 680 metrů. V některých obdobích byl z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek v provozu pouze dolní úsek lanovky na Růžovou horu. O lanovku byl takový zájem, že se u dolní stanice tvořily v sezoně i několikahodinové fronty čekajících. V posledních letech svého provozu přepravovala původní lanovka na Sněžku asi 90 tisíc cestujících ročně.

Z původního majitele – Československých státní drah – přešla lanovka po rozpadu státu na nově zřízené České dráhy. V železničním jízdním řádu byla vedena jako trať postupně  pod číslem 4g, později 049 a naposledy byla v knižním jízdním řádu uveřejněna pod číslem 904 v letech 1997/1998. V roce 1997 ji České dráhy bezplatně předaly městu Pec pod Sněžkou a obci Malá Úpa a v roce 1999 se jejím jediným vlastníkem stalo město Pec pod Sněžkou.

O lanovce na Sněžku se uvažovalo hned po druhé světové válce. Původním záměrem bylo  lanovou dráhu vést Obřím dolem k Obří boudě a odtud na vrchol Sněžky. Z důvodu ochrany přírody a možných provozních problémů byla lanovka přesunuta do dnešní trasy přes Růžovou horu. Výstavby lanovky se ujala firma Transporta Chrudim na základě licence švýcarské firmy Von Roll. Dolní úsek na Růžovou horu byl otevřen 15. ledna 1949, na Sněžku se populární lanovka rozjela zkušebně v listopadu téhož roku, běžný provoz začal až 1. července 1950. Podle původního projektu měla lanovka 17 let provozu. Bez větší rekonstrukce vydržela takřka dvojnásobek a to až do roku 1980. Následující rok byl provoz sice obnoven, ale z důvodu bezpečnosti brzy opět zastaven a po nápravě všech technických náležitostí obnoven v roce 1982.

V roce 2008 bylo vydáno stavební povolení na novou kabinovou lanovku, která vede v trase té původní s krátkým prodloužením v Peci pod Sněžkou, blíže k parkovišti. Stavba nové kabinové lanovky v trase byla zahájena v září 2011 a v květnu 2012 byl zastaven provoz na horním úseku Růžová hora – Sněžka, přičemž  úsek Pec pod Sněžkou – Růžová hora zůstal v provozu do 2. září 2012. Lanovku navštívilo okolo dvaceti milionu turistů a na vrchol Sněžky vyvezla více než 7,2 milionu cestujících. V současné době probíhá její celková rekonstrukce a nová dvouúseková lanová dráha od italské firmy Leitner by měla být zprovozněna v březnu příštího roku.

5) Sedačková lanová dráha Bohosudov – Komáří vížka

Dvousedačková lanová dráha vedoucí z Bohosudova, který je součástí města Krupky, na Komáří vížku. Krušnohorská lanovka, kterou provozovaly dlouhá léta státní dráhy ČSD, byla zprovozněna v roce 1952. Po lanovce na Sněžku se jedná o druhou nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhu v České republice a současně patří mezi nejdelší jednoúsekové lanové dráhy ve střední Evropě. Osobní visutá jednolanová dráha oběžného systému s odpojitelným uchycením dvoumístných sedaček je dlouhá 2348 metrů s převýšením 480 metrů. Dolní stanice Bohosudov se nachází v nadmořské výšce 326 metrů a  naopak horní stanice Komáří vížka ve výšce 806 metrů nad mořem. Jízda mezi oběma stanicemi trvá 15,5 minuty a k dispozici je 60 dvoumístných sedaček.

Určitě je zajímavé, že s prvním návrhem na vybudování lanové dráhy přišel již v roce 1838 majitel chlumeckého panství hrabě Kliment August Westphalen-Fürstenberg. Až v roce 1903 (!) byly zahájeny přípravy pro stavbu lanové dráhy, které ale zastavila první světová válka,  Další projekt se objevil v roce 1932, podle kterého měla být postavena  pozemní lanovka, která by sloužila například i pro přepravu nákladních automobilů. Zůstalo jen o projektu, protože případnou stavbu oddálila opět světová válka (tentokrát druhá). Výstavba začala až na počátku 50. let a slavnostně byla otevřena 25. května 1952. Dne 1. července následujícího roku převzaly provoz lanovky na Komáří vížku do své gesce Československé státní dráhy. Lanovou dráhu dodal národní podnik Transporta Chrudim, který ji vyrobil na základě licence od švýcarské firmy Von Roll. Mimochodem šlo o podobný systém jako byl použit při stavbě lanovky na Sněžku. V osmdesátých letech proběhla částečná rekonstrukce dráhy a následně byla roku 1996 lanovka odčleněna od Českých drah a zprivatizována, V současné době je provozovatelem lanové dráhy společnost Sport Krupka. Provoz lanové dráhy na Komáří vížku je zajišťován celoročně. Každý rok vyveze lanovka na Komáří vížku až 50 tisíc cestujících a skoro deset tisíc jízdních kol.

6) Sedačková lanová dráha Oldřichovice – Javorový vrch

Poslední lanovou dráhu, která byla postavena pro bývalé ČSD, se stala slezská lanovka vedoucí z Oldřichovic nedaleko Třince na hřeben Javorového vrchu. Horní stanice se nachází v nadmořské výšce 886 metrů nad mořem, asi dva kilometry od hlavního Javorového vrchu (1 031 m n. m.), který je dominantou tamního horstva. Stavba lanovky na Javorový vrch, kterou zabezpečoval podnik Transporta Chrudim, byla zahájena v roce 1955. Jednalo se o první poválečnou lanovou dráhu vlastní chrudimské konstrukce, neboť ty předešlé byly vyráběny pouze v licenci. Při stavbě byla použita jednoduchá konstrukce neodpojitelných jednomístných sedaček.

Provoz byl zahájen 7. července 1957 a lanovku provozovaly ČSD. Lanová dráha zůstala v majetku drah až do roku 1996, kdy byla zprivatizována. Za tu dobu byla provedena jediná částečná rekonstrukce: v roce 1985 byla modernizována elektrická část dráhy. Současným majitelem a provozovatelem je společnost BYTOSLAN. Lanovka je v jízdním řádu IDOS označena jako linka LD a je součástí městské dopravy v Třinci.

Jedná se o osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému s pevným uchycením jednomístných sedaček. Lanovka je dlouhá 1 310 metrů a převýšení činí 424 m. Dolní stanice: Oldřichovice 462 metrů nad mořem a hodinová přepravní kapacita činí v jednom směru je 364 cestujících. Lanovka na Javorový vrch je v provozu celoročně. Mimo provoz je lanovka vždy na jaře a na podzim, kdy se konají pravidelné opravy a revize. Za poplatek je možné rovněž vyvézt jízdní kolo.