Kdysi rušné nádraží v Jablonci oslaví 135 let

Toto nádraží neleží na hlavní trati, není železničním uzlem, a přesto řadu let neslo za názvem města titul, že je hlavní. Opakem slova „hlavní“ je slovo „vedlejší“. V žádném českém či moravském městě však takovou vlakovou stanici nenajdete. Vedlejším nádražím se u nás žádná stanice nenazývá. Nezvyklý název se neujal, i když by se to třeba hodilo třeba v Nymburce, kde se druhé nádraží nazývá Město. To samé platí třeba o Kutné Hoře či už zmíněné Mladé Boleslavi, ale málokdo by si představil pojmenování vedlejší nádraží v Ostravě místo Svinova, v Pardubicích místo Rosic či v Praze místo Smíchova. Ale vraťme se na naši vedlejší trať, kde bývalo velmi rušné ono hlavní nádraží. 
Letos je to 135 let, co železná dráha rozvinula své koleje v podhůří Jizerských hor. Pro potřebu železnice byl vypracován přehled hospodářské situace na Jablonecku. Záruku rentabilnosti dráhy dával velký počet zdejších různých výrobních závodů. Ve druhé polovině 19. století byla výstavba železnic příslibem lepších poměrů a v chudších krajích přinášela jejich stavba a později provoz zdroj uplatnění a pevných příjmů.
Zástupci Společnosti Liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy (Reichenberg – Gablonz – Tannwalder Eisenbahn, RGTE) a vrchní inženýr Stern 4. 10. 1887 uskutečnili slavnostní výkop. Veškerá práce se prováděla ručně, jen s primitivní technikou. Manipulace s velkým počtem zeminy byla zajišťována koňskými či volskými povozy. Současně s terénními úpravami, budováním zářezů, mostů a propustí se podle podrobných plánů budovaly i nádražní objekty. První úsek z Liberce do Jablonce nad Nisou veřejnost začala využívat 25. 10. 1888, další úsek byl dán do provozu až v roce 1894.

V čele s Velkým bejčkem
Základní lokomotivní park čítal celkem čtyři parní lokomotivy, v roce 1894 při prodlužování tratě bylo dodáno dalších pět strojů. Vyrobeny byly v Rakousku, první čtyři se jmény Reichenberg (Liberec), Maffersdorf (Vratislavice), Proschwitz (Proseč) a Gablonz (Jablonec), tedy s názvy sídel, kudy první úsek dráhy vedl. Postupem času byly tyto stroje rušeny a do poloviny 20. století jezdily mezi Libercem a Tan­valdem řady různých typů parních lokomotiv, které podle možnosti poskytla výtopna Liberec. Charakteristickou parní lokomotivou se nakonec tady stala typová řada 423.0 (Velký bejček) různých provedení, která tu vládla až do roku 1967, kdy byla nahrazena motorovou trakcí, a nadále se tu ještě pár let sporadicky objevovala na posunu či jako záloha.
Po Liberci byl největším městem na trati Jablonec, ve kterém v době výstavby dráhy žilo 20 000 obyvatel, a stále přibývali další tak, jak se zde rozrůstal i průmysl. V oblasti města byl pro stavbu železnice vyvlastněn pozemek o výměře 2,5 hektaru od 99 vlastníků. V Jablonci vznikly dvě na tehdejší dobu velká nádraží: Jablonec a Brandl – což bylo západní předměstí. Ve stanici Jablonec byla vodárna s vodním jeřábem, malá topírna a vůbec skromné zázemí pro parní provoz.
V roce 1900 už žilo v Jablonci okolo 32 000 obyvatel. Zásluhou továrníka Gustava Hoffmanna se zde 7. února stejného roku rozjela tramvaj na prvním úseku, ke kterému v brzké době přibývaly další. Železniční vlaky používaly rozchod kolejí 1 435 mm, tramvajové vlaky rozchod 1 000 mm. Tramvajová doprava v Jablonci byla specifická tím, že kromě cestujících přepravovala i značné množství nákladů. Dopravní podnik tak vlastnil kromě osobních vozů i vozy nákladní a malé elektrické nákladní lokomotivy. Kolejová síť jabloneckých tramvají dosáhla 23 kilometrů. 

Náklad vozily tramvaje
Protože na začátku 20. století ještě nevládla automobilová doprava, převážela zde náklady tramvajové vozy, ze kterých se zboží překládalo na železniční vagony a opačně. Za tímto účelem vznikla tři překladiště u železničních stanic. První bylo u nádraží v Rychnově na trati Turnov – Liberec, další dvě byla v Jablonci na trati Liberec – Tanvald. Velké překladiště vzniklo v průmyslovém Brandlu. Tato železniční stanice pak dodnes nese název Jablonec n. N. dolní nádraží (dnes pouze zastávka), i když by jí zřejmě více slušel onen výše zmíněný netradiční název – vedlejší nádraží, když se pak jablonecká stanice nazývala jako hlavní nádraží, místo aby se jmenovala spíše horní nádraží. Na jabloneckém hlavním nádraží bylo zřízeno třetí překladiště tramvaj – vlak. Toto překladiště nebylo nejrušnější, ale zapsalo se do historie tím, že bylo použito jako poslední v nejdůležitější překládce pro město. Nákladní doprava na jablonecké tramvajové síti byla ukončena roku 1950 a nahrazena nákladními automobily.
Bylo září roku 1953, když sem dorazily plošinové železniční vagony z vagonky Tatra Česká Lípa, aby se tu z nich složily nové tramvaje typu 6MT, na které už město čekalo pro zkvalitnění přepravy osob. Výrobce dodal devět fungl nových tramvají, které se překládaly na již nevyužívaném překladišti. Tehdy, před sedmdesáti lety, to byla velká podívaná pro obyvatele města, hlavně pro kluky. Nešlo to moc rychle jako dnes, že by přijel jeřáb a tramvaj snesl na koleje. Bylo to zdlouhavé a nové tramvaje do vozovny odtahovaly jejich starší kolegyně nebo elektrické motorové pracovní vozy. Ve vozovně byl na nové tramvaje dosazen pantograf a provedlo se jejich oživení.
Před jabloneckým hlavním nádražím končila od roku 1900 tramvajová linka spojující s ním centrum města, vzdálené půl kilometru. Později byla trať prodloužena o téměř 3 kilometry z centra města do Pasek a a linka očíslována na č. 2. Další tramvaje, které jako ojeté později do Jablonce přišly z Mostu, byly skládány už v Liberci a do Jablonce se přepravily po nové tramvajové trati, která byla zprovozněna mezi oběma městy od roku 1955. Byla to doba vlády tramvají ve městě, ale díky tehdy levné sovětské naftě a potřebné rekonstrukci tratí to brzo mělo být jinak. Chyběly finance a už se objevovaly úvahy o zrušení jabloneckých tramvají a jejich postupné nahrazení autobusy, což se definitivně naplnilo na konci roku 1969. Poslední tramvaj s cestujícími od hlavního nádraží odjela ale už 20. 2. 1959. 

Gablonz i Jablonec
Ale vraťme se ke zmiňovanému hlavnímu nádraží. Podoba dnes stopětatřicetileté budovy jablonecké stanice, která nesla zprvu německý název Gablonz, byla dána typizovaným stavebním plánem železničních stanic společnosti RGTE. V Jablonci tehdy převládali Němci, Čechů ale přibývalo, a tak v roce 1906 se stanice přejmenovala na název v obou jazycích Jablonec n. N. – Gablonz a. N. Zánikem Rakousko-Uherska a se vznikem Československa v roce 1918 se oficiálně užíval pouze český název. V roce 1925 bylo nádraží přejmenováno na Jablonec nad Nisou státní nádraží. Obsazení sudetského pohraničí Německem a v době druhé světové války se název opět poněmčil. V roce 1938 se prvně objevuje název Hlavní nádraží. Stanice se německy jmenovala Gablonz (Neisse) Hauptbahnhof. Po válce se vrátil český název Státní nádraží a v letech 1951–61 se užíval název Hlavní nádraží. Na jablonecké stanici se tak objevily cedule a nápisy Jablonec nad Nisou hlavní nádraží či JABLONEC n. N. HLAV. NÁDRAŽÍ. I když se od roku 1961 užívá současný název pouze samotného města, vzpomínám si, že staré nápisy, že je to v Jablonci nádraží hlavní, vydržely na některých místech budovy snad do poloviny 70. let 20. století. Jabloneckou železniční stanici proslavila i kinematografie, když si  zahrála v kultovním železničářském filmu Kalamita z roku 1980. Až v současném 21. století byla dokončena velká modernizace kolejiště i staniční budovy, které byla navrácena původní historická podoba.
Na jabloneckou železniční stanici mám i dětské vzpomínky, jak jsem stával nad tratí na silničním mostě přes východní zhlaví a nechával se zahalovat do dýmů Velkého bejčka, který zde rozposunovával nákladní vagony. Dnes je kolejiště poloviční a nákladní doprava skomírá. Ten správný železniční ruch odnesl čas, i ten název Hlavní nádraží na nejmenší železniční stanici na tratích ČSD, které se tímto mohly chlubit. Nyní to vlastně ještě připomíná název autobusové zastávky před touto železniční stanicí, která se stále nazývá Hlavní nádraží.