Jídelním vozem 2419D kráčely dějiny evropských velmocí

Fascinující, ale i smutný příběh jídelního vozu společnosti Wagon-Lits, který se stal rekvizitou obou světových válek, začal jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku 1918 přesně v jedenáct hodin. Tehdy skončila první světová válka. Na mýtině nedaleko městečka Compiègne, asi 70 kilometrů severně od Paříže, stál tento vůz 2419D odpojený od zbytku soupravy vlaku francouzského maršála Ferdinanda Focha a v jeho útrobách podpisem kapitulace stvrdilo Německo konec do té doby nejstrašnější války dějin. Ve chvíli, kdy maršál Foch přijal z rukou německého státního tajemníka Matthiase Erzbergera podepsaný dokument, se tento vůz stal miláčkem francouzského národa. 

Oběť i nástroj propagandy

Jídelní vůz vyrobili v roce 1913 a nebyl ničím výjimečný. Jezdil po Evropě jako řada dalších a svým cestujícím poskytoval požitek z vyhlášené kuchyně společnosti Wagon-Lits, která byla tehdy naprostou jedničkou na trhu. Teprve v létě 1918 byl zabaven armádou, přestavěn na konferenční vůz a zařazen do Fochova vlaku. Jak výjimečnou roli sehrál v dějinách 20. století, si francouzská vláda uvědomila až rok po skončení války. Až do podzimu 1919 totiž opět plnil funkci běžného jídelního vozu, než ho odkoupila francouzská vláda a uvedla do autentického stavu z 11. listopadu 1918. Jeho významu odpovídalo i umístění a péče o něj. Po vystavení přímo v Paříži byl roku 1927 převezen do místa kapitulace, kde pro něj Francouzi vystavěli speciální halu. Až do roku 1940 jim připomínal vítězství nad Německem ve světové válce a zdálo se, že jeho historická úloha pro Francii skončila. Ale to byl omyl.

Dne 22. června 1940 přijel do Compièg­ne Adolf Hitler. Po bleskové válce Francie kapitulovala, takže cesta německého vůdce měla triumfální příchuť i ráz. Železniční vagon se rázem stal jeho nástrojem, jak se pomstít za potupu z roku 1918. Kapitulaci – tentokrát francouzskou – přijali noví páni Evropy cynicky opět na tomto místě a v tomto voze. Jakmile dosáhl Hitler svého, chtěl nechat vagon zničit. Záhy ale své rozhodnutí změnil, takže železniční vůz 2419D byl opět vystaven jako součást politické propagandy, tentokrát v Berlíně. 

Smrt a znovuvzkříšení

Ke konci druhé světové války byl vůz transportován do Ohrdrufu v Durynsku, kde se stal obětí spojeneckého bombardování. Dílo zkázy dokonaly jednotky SS, které při ústupu za sebou zanechávaly „spálenou zem“. Z dřevěného vozu nezbylo prakticky nic. Zdálo by se, že tím historie nejslavnějšího kapitulačního vagonu skončila, ale francouzská vláda se rozhodla vytvořit jeho kopii. Odkoupila od společnosti Wagon-Lits jiný vůz, tentokrát s označením 2439D (opět z roku 1913), a nechala ho upravit a odvézt znovu do Compiègne. Turistům se tak může zdát, že historií proslavený vůz 2419D, ve kterém se podepisovaly hned dvě kapitulace velmocí a který se stal předmětem oslav i nenávisti národů, stále existuje.