Jan Wohanka: Šlechtitel řepy na drezíně

Český průmyslník Josef Wohanka pocházel z chudých poměrů z rodiny učitele. Začínal jako obchodní příručí v Praze a v roce 1897 založil firmu Wohanka a spol., která v Příbrami vyráběla šlapací a motorové drezíny, železniční vozíky a malé motorové lokomotivy. Na konci 19. století se totiž zakládalo mnoho místních železničních tratí a Wohanka na to reagoval touto ryze českou výrobou, a to v menší továrně v největším podbrdském městě. K výrobě malých kolejových vozidel se přidružily i další technické potřeby pro rozvíjející se železniční dráhy.

   První svoji manuální drezínu (název byl odvozen ze jména slavného konstruktéra a vynálezce tohoto vozidla Karla Draise) vlastního patentu dodal roku 1897 pro místní dráhu Mělník – Mšeno. Kromě klasických čtyřkolových drezín s ručním pohonem nabízel i traťmistrovská kola (tříkolky) a od roku 1903 i drezíny motorové, a to jak pro železnice státní, tak i pro soukromé nejen v Rakousko-Uhersku, ale i do Bosny a Hercegoviny, Číny, Rumunska a Srbska. Jeho zákazníky byly i malodráhy lesní a cukrovarnické.

Nástup konkurence

Po vzniku Československa v roce 1918 se na našem území objevilo několik dalších výrobců drezín, a konkurence tím významně vzrostla. I když měla Wohankova firma své typy drezín patentované, ostatní společnosti ji v podstatě pouze kopírovaly a vyráběly podobná vozidla. Wohanka byl přesvědčen, že například Tatra kopíruje jejich motorové vozíky, a tak o využití zákonné ochrany patentu podal na ministerstvo železnic soudní podnět proti tomuto podniku. Ministerstvo železnic ovšem neshledalo žádné porušení a Tatra spor vyhrála. Uspěla nad Wohankou i v případě pře o cenu za drezíny, protože prodávala své výrobky levněji. V této době už byli ve vedení firmy Miloš a Vladimír, synové starého Josefa Wohanky, který jim od roku 1910 přenechával průmyslovou výrobu a sám se začal věnovat pouze šlechtitelství řepy na zámku ve středočeských Úholičkách.

Tvrdému konkurenčnímu boji firma Wohanka nakonec nedokázala vzdorovat a železniční výrobu v roce 1934 v Příbrami ukončila. Likvidace byla schválena v lednu roku 1935. Do této doby se v Příbrami vyrobilo celkem 2 036 kusů železničních drezín, vozíků a motorových lokomotiv. A tak skončila na Podbrdsku výroba nejen pro československé dráhy. Je to škoda, v Příbrami mohlo být jedno z rozvíjejících se průmyslových odvětví. V roce 1939 dědicové budovy továren prodali.

Zkáza od Sovětů a komunistů

Další komplikace v podnikání Josefa Wohanky se objevily za druhé světové války, kdy firma přišla i o filiálky ve Vídni a Budapešti. Největší pohroma ji ale postihla po roce 1945. Její objekty v Úholičkách obsadila sovětská armáda, což mělo za následek kompletní likvidaci laboratoře a ve šlechtění semen se již bohužel nedalo pokračovat. Cenný výzkumný materiál zachránili Wohankové pouze tím, že ho včas předali Společnosti pro pěstění řepového semene v Semčicích. Koncem roku 1949 byla pak zabrána i hlavní kancelář v Praze, čímž firma Wohanka definitivně zanikla. Objekty, v nichž sídlila Wohankova továrna, až do 80. let dvacátého století využíval podnik Uranových dolů a budovy definitivně přestaly existovat v roce 1987 při přestavbě vnitřního města. Ani pád komunismu již tomuto podniku příliš nepomohl a zašlou slávu hledal jen stěží. Po roce 1989 získala rodina zpět pouze zámek v Úholičkách, který se postupně snaží uvést do původního stavu.

Průmyslník Josef Wohanka jako všestranný podnikatel měl i velkou zásluhu na zřízení pražského Uměleckoprůmyslového muzea a také stál u počátků Technického muzea. V roce 1899 se stal jako první český obchodník doživotním členem horní komory Říšské rady, byl jmenován náměstkem nejvyššího maršálka Království českého a povýšen do rytířského stavu. Protože před výrobou drážních vozidel se tento podnikatel s úspěchem věnoval cukrovarnickým záležitostem, říkalo se mu později šlechtitel řepy na drezíně. S jeho drážními vozidly se dodnes můžeme u nás setkávat v mnoha železničních sbírkách a muzeích.