Devadesát let provozu berlínské městské rychlodráhy

Úřední list Deutsche Reichsbahn v roce 1924 informoval, že „berlínské městské, okružní a příměstské železnice“ se budou nazývat krátce S-Bahn. Jeho typické zeleno-bílé logo znají všichni Berlíňané od roku 1930. Pravidelný provoz byl zahájen 8. srpna 1924 z berlínského štětínského přednádraží do Bernau v Braniborsku. Elektrická energie byla dodávána za pomoci třetí kolejnice se stejnosměrným napětím 750 V. První trať měřila 22,7 km a funguje do dnešního dne. U této příležitosti byl letos 8. srpna pokřtěn první vůz jedné ze souprav jménem Bernau a opatřen erbem tohoto městečka nedaleko Berlína.

Dítě velké železnice

Od počátku byla a je berlínská rychlodráha S-Bahn „dítětem velké železnice“. Nejprve byla součástí správní jednotky Deutsche Reichsbahn (DR) s ředitelstvím v Berlíně, dnes berlínská S-Bahn náleží k dceřiné společnosti německých drah DB Regio. V současné době je nejdelší tratí na oddělené síti od ostatní železnice S-Bahn linka S1, která začíná v Oranienburgu a protíná Berlín od severu na jih, částečně i v tunelech pod centrem německého hlavního města, až do Wannsee na hranici se spolkovou zemí Braniborsko. Trať měří 61 kilometrů a nachází se na ní 35 stanic. Trasa dále z Wannsee pokračuje o tři zastávky dále až do Postupimi, kam zajíždí z Berlína linka S7. Zemské hlavní město Postupim je díky tomu spojeno s Berlínem vlaky S-Bahnu jezdícími v desetiminutovém intervalu. K tomu lze přidat i další nabídku spojení regionálními železničními expresy.

Okružní trasa a centrální trať

Patrně velká část železničářů ví, že v Berlíně existuje i okružní trasa S-Bahnu. Okružní jízda městem trvá vlaky linky S41 (okruh ve směru hodinových ručiček), resp. S42 (okruh proti směru hodinových ručiček) 59 minut. Okružní linky, které spojují důležité dopravní a přestupní uzly jako Ostkreuz, Südkreuz, Westkreuz a Gesundbrunnen, jezdí v základním intervalu 10 minut, v době přepravní špičky dokonce jen po pěti minutách!

K tomu se přidávají linky, které na koncových bodech okruhu končí, takže dochází k dalšímu zhuštění počtu a tím pádem i intervalu vlaků. Na železniční trati v úseku Ostkreuz – Ostbahnhof –  Alexanderplatz – Friedrichstrasse – Hauptbahnhof – Zoologischer Garten – Westkreuz, která prochází centrální částí Berlína, jsou v provozu tři linky S-Bahnu. Doplňují je regionální, resp. dálkové vlaky, takže je zajištěna komfortní a rychlá přeprava středem města.

Vše je dosažitelné

Aktuálně je síť S-Bahnu dlouhá 331,5 kilometru. Po této síti jezdí takzvané čtvrtinové soupravy se 2 vozy, poloviční se 4 vozy, tříčtvrťové vlaky se 6 vozy a celé vlaky s 8 vozy. Za uplynulých 90 let se po síti S-Bahnu pohybovalo celkem devět typů železničních vozidel. Typ „Městská železnice“, označený jako ET 165/155, který jezdil od roku 1927, plnil svoji úlohu až do roku 1997, nicméně v mezidobí prošel řadou modernizací a rekonstrukcí. Berlínský S-Bahn je samostatným členem v dopravním svazu VBB (Verkehrsverbund Berlin-Brandenburg), který překračuje svým rozsahem i hranice obou spolkových zemí. Aktuálně je v tomto svazu zapojeno 39 menších či větších dopravních podniků z Berlína a spolkové země Braniborsko. DB AG má podíl dokonce u dvou autobusových dopravců. Motto dopravního svazu VBB zní „Vše je dosažitelné“. Je to spíše vize než cíl, ale zní to hezky.   

Kde vznikly další S-Bahny

V Německu v současnosti jezdí pod správou dceřiné společnosti DB Regio následující systémy městských rychlodrah: S-Bahn Berlín, Drážďany, Hamburk, Rostock, Hannover, Magdeburg, Mitteldeustchland, Rhein-Ruhr, Köln am Rhein, Rhein-Main, Norimberk, Rhein-Neckar, Karlsruhe, Stuttgart a také Mnichov. Zajímavé je, že švýcarský systém příměstské rychlodráhy Regio S-Basel má jednu ze svých tratí vedenu až do Německa přes Lörrach do Zellu/Wiesenthal. Mimo Berlín a Hamburk získávají vlaky německých systémů S-Bahn energii z trolejového vedení a většina linek je vedena po vlastním tělese.

O berlínské městské rychlodráze existuje velké množství publikací. Nejhodnotnější a odborně nejfundovanější je kniha z roku 1962 s názvem Berliner S-Bahn. Kolektiv autorů se skládal z nejlepších znalců a odborníků tohoto systému kolejové dopravy v největším německém městě.