Černý den Českých Velenic: 23. březen 1945

Operační rozkaz US Air Force č. 145 z 22. března 1945 při operaci Baker hovořil jasně. „55. křídlo bude 23. března bombardovat nádraží v rakouském Gmündu, respektive v Českých Velenicích.“ Čas útoku byl stanoven na 11.57. Byl to den, který se do historie města i zdejších železničních dílen zapsal černým písmem. Ale pěkně popořadě.

Už v polovině roku 1944 bylo zřejmé, že porážka Hitlerova Německa je víceméně pouze otázkou času. V té době na žádost nejvyššího sovětského velení vypracovalo americké letectvo plán Clarion s cílem bombardováním ochromit zbrojní a petrochemický průmysl a důležité komunikační uzly ve Střední Evropě. Bylo totiž nutné zamezit přístupu německých záloh do prostoru připravovaných ofenziv na Vídeň a Budapešť. Zvláštní pozornost byla věnována Bavorsku, Rakousku a protektorátu Čechy a Morava. V našem případě se letečtí stratégové zaměřili na železniční uzly v Českých Budějovicích a Českých Velenicích, Veselí/Mezimostí, Táboře nebo Protivíně. „Tahle místa totiž nabývala na významu z hlediska vojenskostrategického, poněvadž se z nich staly preferované křižovatky. Proudil tudy válečný materiál německé Říše do prostoru obou front a sloužily i jako ústupové trasy pro evakuované obyvatelstvo, raněné i jednotky Wehrmachtu,“ vysvětlil dlouholetý železničář a amatérský historik Karel Laňka. Letectvo Rudé armády nemělo dostatek strategických letadel s dlouhým doletem a na území protektorátu se tou dobou nacházela milionová a plně vyzbrojená Schörnerova armáda.

Přímý zásah

Postupné nezdary nacistů byly znát i na železnicích. Stále více, a ty jihočeské nevyjímaje, po nich jezdily muniční a lazaretní vlaky anebo soupravy s uprchlíky. Výjimkou nebyly ani transporty s vězni z koncentračních táborů. Silný provoz se dotkl i již zmíněných Českých Velenic. V té době se nacházely v Sudetech a známé byly spíše pod názvem Gmünd III. – Bahnhof. Šlo o město s bohatou železničářskou historií, nádražím a velkými opravnami kolejových vozidel, které po první světové válce a rozdělení území připadlo v roce 1920 Československu. „Je s podivem. Velenice mají relativně krátkou historii, ale dramatických událostí zažily mnoho,“ konstatoval Laňka.

V pátek 23. března 1945 v poledních hodinách provedl svaz téměř sto třiceti bombardovacích letounů  B-24 Liberator z 55. křídla 15. letecké armády Spojených států amerických nálet na nádraží a železniční dílny. „Tou dobou tu bylo asi 450 kolejových vozidel,“ připomněl Karel Laňka. V rámci operace Baker byla týž den bombardována i nádraží v Pasově, Plattlingu, St. Pölltenu nebo St. Valentinu. V případě, že by se útok nezdařil, byla vybrána nádraží v Seztahlu a Villachu.  Čas byl pro Gmünd/České Velenice stanoven na 11:57. „Čas dodrželi. Nálet trval patnáct až dvacet minut. Spojenci sem svrhli šest set až tisíc pum o váhách od padesáti do sta kilogramů,“ vyjmenoval Laňka. „Z toho pět set jich padlo na dílny.“ Americké letectvo provedlo přesně mířený, nikoliv kobercový nálet. Němci neměli v okolí ani protiletadlovou baterii, Liberatory proletěly ve zhruba 2 530 metrech bez újmy. Totálně zničen byl naopak ranžír, v troskách zůstaly dílny a nádraží, pobořen byl i nedaleký ocelový most. Řada vozů byla zpřeházena přes sebe jako hračky. V době náletu bylo v lokomotivce celkem šestašedesát mašin.

Rychlá obnova

Při náletu v rámci operace Baker zemřelo v Gmündu/Českých Velenicích asi 120 rakouských obyvatel a do desítky českých zaměstnanců dílen. Z řad vojáků z projíždějících transportů a zajatců ze zdejšího zajateckého tábora zemřelo zhruba 1 100 osob.

Ještě dva měsíce po náletu, v květnu 1945, byla v provozu pouze jedna kolej, relativně použitelné bylo druhé nástupiště. Už během války však železničáři začali s odklízením trosek. V září 1945, tedy čtyři měsíce po skončení bojů, do Velenic zamířil i vlak plný studentů českobudějovické průmyslové školy. I oni se starali o úklid zbořeniště. Relativně rychle byly do provozu uvedeny lokomotivní přesuvna, opravna lokomotivních a vozových dvojkolí anebo kotlárna. Hala lokomotivky, která utrpěla nejvíce, vstala z popela již v roce 1948. ○

Autor děkuje za spolupráci Pavlu Kosmatovi z ROC ČD České Budějovice. Fotografie použity s laskavým svolením Karla Laňky.