Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Břasy jako kolébka moderní přepravy

Břasy jako kolébka moderní přepravy

31.8.2016 – autor: JAN DVOŘÁK

Okolí dnešních západočeských Břas, které byste nalezli na Rokycansku, se před více než sto lety pyšnilo moderní přepravou zboží i cestujících. Díky uhelným dolům a průmyslovým závodům na ně navazujícím zde během několika desetiletí vznikly mnohé železniční a lanové dráhy.

Břasy jako kolébka moderní přepravy

První trať o běžném rozchodu (1 435 mm) byla zprovozněna 1. 4. 1863 z Chrástu, ležícím na hlavní dráze z Prahy do Plzně. Zdejší železniční stanice zpočátku nesla název podle největšího města kraje – Radnice. V roce 1893 byla přejmenována na Stupno-Břasy, protože trať byla prodloužena až do samotných Radnic. To už v okolí Břas panoval rozmach úzkokolejných drážek na koňský pohon, protože se díky železniční trati mohla většina místního uhlí vyvážet. Do této doby se zdejší uhlí spotřebovávalo v místních závodech.

Průkopníkem firma J. D. Starck

První koňskou úzkokolejku (rozchod 700 mm) vybudovala v roce 1871 firma Johan David Starck, aby zajistila plynulou dopravu nákladu ze svých dolů a dalších svých továrniček na nádraží. Malodráha vedla od nádraží přes Vranov k šachtě Liewald a propojovala i olejové hutě a chemické závody (mimo jiné i na výrobu barev – dnešní Primalex). Po úzkorozchodné síti se sváželo nejenom uhlí, ale i cihly, keramika, sklo a šamot. Městečkem, které pokryla síť úzkých kolejnic, bylo často slyšet práskání bičem, klusání koní a skřípění podvozků. Provoz byl tak silný, že se vyplatilo drážku elektrifikovat. Tak se stalo v září roku 1908, kdy se po ulicích mezi domy začala pohybovat elektrická lokomotiva pod trakčním vedením. Dráha svojí podobou připomínala nedlouho předtím otevřené úzkorozchodné tramvajové provozy v Teplicích, Ústí nad Labem či Jablonci. Tady ovšem hnací vozidla sloužila jen nákladní dopravě a až do roku 1945 byla napájena stejnosměrným proudem o napětí 500 V, vyráběným parní turbínou ve Starckově barvírně. Každou ze sedmi elektrických lokomotiv, které zde jezdily, poháněly dva motory, každý o výkonu 30 kW. Lokomotivy měly rozvor 1,5 m a délku přes nárazníky 3,5 m.

Po 2. světové válce význam malodráhy poklesl a výroba elektřiny ve znárodněném podniku pod názvem JoDaSta skončila a přešlo se na dieselové lokomotivy, které dodala pražská firma Stavební stroje. Provoz s nimi byl však oproti elektrice těžkopádný, a proto byla začátkem 50. let vybudována k dolu Matylda normálněrozchodná vlečka ČSD. V dalších letech byly technické památky na úzkorozchodku beze zbytku zlikvidovány.

Koňka sloužila hlavně dolům

Druhou místní úzkorozchodnou byla takzvaná Šternberská dráha o délce 8,5 kilometru, která byla vybudována v roce 1877. Opět zprvu koňský provoz vedl od dolů sv. Jan a sv. Anna u Darové a přes Vranovice a kolem dolu Liewald, kde se křížila se Starckovou dráhou, k šachtě Klement. U šachty Klement vznikla překládací stanice (tzv. přesyp), odkud se uhlí sváželo k nádraží. Od roku 1924 byla v úseku Darová – Břasy nahrazena koňka visutou lanovkou o délce 2,5 km. Na vlečkách k dopravě uhlí od dalších šachet k přesypu byly od roku 1928 koně nahrazeny motorovými lokomotivami na benzin.

Když Jiří Šternberk v roce 1934 odkoupil od závodů J. D. Starck šachtu Lieweald, byla za čtyři roky od ní k centrální stanici lanovky postavena pozemní lanovka o rozchodu 480 mm a délce 540 m. Od roku 1940 pak byly pozemní lanovkou propojeny i další dva doly. Nejdůležitější visutá lanovka vedla z překládací stanice do třídírny na rampě u nádraží ve Stupně. Zde se uhlí nakládalo do vagonů a Českou západní dráhou se vyváželo do míst další spotřeby. Provoz benzinových úzkokolejných lokomotiv byl zavedením lanovek ukončen a roku 1953 byla zrušena i trať bývalé Starckovy elektrické malodráhy. To už doly po znárodnění v roce 1945 nesly název Radnické uhelné doly n. p. Poslední důl v revíru (Matylda) byl uzavřen 28. 2. 1969.

Nebýt této uhelné pánve, železniční trať Chrást – Stupno – Radnice by patrně vůbec nevznikla. Úzkokolejky firmy J. D. Starck a hraběte Zdeňka Šternberka přispěly k rozmachu těžby a vývozu uhlí, a tím i k tomu, že po sto letech těžby byly zdejší zásoby uhlí zcela vyčerpány. A tak se stalo, že obyvatelstva tu nepřibývalo a že průmyslová oblast výše uvedených pánů zanikla a nerozvíjela se tak, jako tomu bylo na Moravě v případě rodiny Baťovy ve Zlíně a Otrokovicích.


Průměrné hodnocení (16 hlasů): 5

Další články této rubriky

Pozoruhodný kolejový systém na Mostecku a LitvínovskuPozoruhodný kolejový systém na Mostecku a Litvínovsku

20.12.2019 - Starobylé královské město Most prošlo za dobu svého vývoje velkými změnami hlavně v 19. století, kdy se začala rozvíjet těžba hnědého uhlí. Na přelomu posledních dvou dekád předminulého století putovalo obyvatelstvo v silně… »

Vzpomínka na Malé bejčkyVzpomínka na Malé bejčky

6.12.2019 - Čas mocně oponou trhnul a dnes už zbývá jen málo pamětníků, kteří si vzpomenou na kdysi důležité lokomotivy našich lokálek, řadu 422.0 zvanou Malý bejček či Stosedmdesátosmička. Československé státní dráhy zdědily po svém… »

Nejsevernější železnice se dočkala svobody před 75 letyNejsevernější železnice se dočkala svobody před 75 lety

22.11.2019 - Za druhé světové války bylo druhým nejčastěji bombardovaným místem na světě, hned po Maltě. Spojenci na něj uskutečnili dohromady 320 náletů. Od německých okupantů jej sovětská Rudá armáda osvobodila přesně před 75 lety –… »

 

Všechny články rubriky Historie

 

Tipy redakce

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika