Alžbětín si připomněl 25 let od otevření hranice

Železniční hraniční přechod mezi Alžbětínem, místní části Železné Rudy, a Bayerisch Eisensteinem v Dolním Bavorsku funguje už pětadvacet let. Začátkem června si slavnostní obnovení železničního spojení ze začátku devadesátých let minulého století připomněli pamětníci, zástupci obou hraničních obcí i zaměstnanci Českých drah. Kromě toho národní dopravce do místa z Plzně vypravil speciální třívozovou retro soupravu.

„Tehdy to byla velká událost, na kterou přišly tisíce lidí z Bavorska i Čech a znovu navazovaly přátelství a obnovovaly se dobré vztahy, které tu panovaly před druhou světovou válkou. Pocity radosti a svobody byly nepopsatelné,“ zavzpomínal šumavský patriot a historik Emil Kintzl na den, kdy se české koleje po několika desetiletích vlády jedné strany znovu spojily s těmi německými. Před čtvrt stoletím se na místo přijeli podívat i někdejší spolkový kancléř Helmut  Kohl, československý předseda vlády Petr  Pithart nebo ministr dopravy Jiří Nezval.

Železná opona už není v místě patrná, hranice prochází středem staniční budovy a nebýt patníků, nikdo by přechod mezi oběma státy ani nezaregistroval. Taková idyla ale rozhodně nepanovala po únoru 1948, kdy se moci chopili komunisté. „Krátce po válce spojení ještě fungovalo, pak ale rudí koleje vytrhali, postavili plot s obrovskými zátarasy a vše nechali zarůst náletovými dřevinami. A zatímco na bavorské straně jezdily osobní vlaky těsně k čáře, naše končily na zastávce Železná Ruda-město. Dál k hranici jezdily jen ty nákladní s dřívím,“ připomněl Kintzl temnou historii. Jedinou československou „ozdobou“ tak zůstala rudá hvězda na štítě zpustlé staniční budovy. Pár metrů od ní stála pila, ve které pracovali dělníci se speciálními propustkami, a veškerý pohyb hlídala pohraniční stráž. „Na začátku Alžbětína byla závora, na hranici druhá. Sem se nikdo normální nedostal, celé to bylo zadrátované. Lesáci vlaky naložili, mašina se otočila a jelo se zpět,“ popsal Kintzl tehdejší poměry. Z československé strany vedla k podniku vlečka.

Atraktivita regionu roste

Po revoluci začaly oba státy připravovat obnovu spojení. „Otevření předcházely dohody na politické scéně. Pak nastoupila technika, jež místo nejprve vyčistila od náletových dřevin a poté spojila koleje a provedla revizi zařízení. Celou slavnost jsme organizovali my společně s kolegy z Norimberku,“ řekl Vladimír Sosna (na snímku), někdejší šéf plzeňského ředitelství ČSD.

Dnes využívají mezistátní cestování zejména rekreační cestující. Podle Vladimíra Kostelného, ředitele plzeňského Regionálního obchodního centra ČD (ROC), jezdí  

do a z místa zejména turisté využívající tuto oblast k návštěvě a rekreaci během letní a zimní sezony. „Oblast Železné Rudy v posledních letech získala oblibu zájemců o krásnou přírodu s možnostmi využívání nejrůznějších sportovních aktivit, a to na obou stranách hranice. Pro dobrou dosažitelnost atraktivních míst Šumavy existuje široká škála tarifních nabídek, např. lze využít německé jízdenky Bayerwald-Ticket a GUTI i ve spojích ze Železné Rudy na Špičák a zpět ve vlacích ČD,“ uvedl Kostelný. Mezi Železnou Rudou-Alžbětínem, Klatovy, Plzní a Prahou pravidelně jezdí nejen řada osobních a spěšných vlaků, ale i pětice rychlíků vyšší kvality. Aktuálně je ale jejich řazení komplikováno výlukou v Plzni.

Alžbětín v běhu dějin

Nádraží v Alžbětíně, části města Železná Ruda na Šumavě, se na desítky let stalo symbolem rozdělené Evropy. Hranice mezi Českou republikou a sousedním Německem totiž prochází přímo napříč společnou nádražní budovou a nástupišti. Od roku 1953 byly koleje na české straně nádraží vytrhané, na hranici byl natažený ostnatý drát a česká část budovy byla částečně zazděná. Vlaky na české straně končily v zastávce Železná Ruda – město. První vlak na obnovené nádraží v Alžbětíně přijel 2. června 1991, mezi cestujícími nechyběli ani tehdejší německý kancléř Helmut Kohl a premiér Petr Pithart.